Středoškolskými učiteli i studenty dlouhodobě „milovaná“ společnost Cermat se u letošních maturit opět vyznamenala.
Vlastně bychom mohli být Cermatu vděční. Tedy přinejmenším novináři mohou vděkem doslova oplývat, protože květnová témata většiny českých deníků se točila, točí a budou točit hned po prvním máji kolem státních maturit. A zbytek společnosti, kterého se maturity přímo nedotýkají, se může pravidelně pobavit nebo rozčílit nad systémem, jakým jsou nové maturity zadávány a vedeny.
Původní idea sjednotit průběh maturit v celém státě byla nosná a dá se říct, že dobře myšlená. Ale to, co následovalo v dalších letech už se jako nosné ani pozitivní označit nedá. Úroveň maturit byla degradována někam hluboko dolů, studenti gymnázií skládají stejně obtížné zkoušky jako absolventi učilišť.
Nic proti učilištím, není absolutně žádný důvod vyžadovat houfně po celé generaci absolvování prestižního gymnázia s výhledem na studium vysoké školy, ale na druhou stranu je zakončení gymnaziálního studia takto snadnou maturitní zkouškou téměř výsměchem do pomyslných očí několikaletého všeobecného vzdělávání.
Vyšší a nižší úroveň
Já osobně jsem maturovala v druhém roce zavedení jednotných státních maturit. Tenkrát nám bylo podsouváno, abychom jako gymnazisté „riskovali“ a volili vyšší úroveň, o níž se uvažovalo jako o vstupence na vysokou školu. Jen škoda, že o tom asi nikdy moc neuvažovaly přímo ty vysoké školy. A škoda, že se rozdílné úrovně maturity o rok později zrušily.
A tak si své maturitní vysvědčení s V levelem z češtiny a angličtiny mohu akorát s hořkostí vyvěsit na zeď jako unikát. Třeba mi jej za pár let vystaví v muzeu mapujícím úpadek českého školství.
Fail se zrušením úrovní a sjednocení maturity směrem k nižší obtížnosti však nebyl posledním zaškobrtnutím. Prakticky rok co rok se studenti potýkají se sporným zadáním, psychologickými chytáky a zákeřnostmi v maturitních testech.
Velmi problematická bývá matematika, v níž empatická duše zadavatele pravidelně umisťuje nejtěžší úlohy hned za začátek, a tak se nebohý maturant po prvních čtyřech obtížných příkladech, které v dobré víře přeskočí, že je dořeší posléze, vystresuje ještě dříve než se stihne prokousat kamsi do poloviny testu, kde se skrývají trojčlenkové příklady.
Jidáš a epizeuxis
Takřka maximální popularitu si minulý rok užila biblická postava Jidáše Iškariotského, jehož přízvisko si mnozí studenti s Jidášovým jménem nespojili. A tak se rozpoutala divoká debata o tom, zda otázka takového rázu má nebo nemá co dělat v maturitním testu z češtiny.
Výjimečně se zastanu Cermatu. Má tam co dělat. Český jazyk a literatura by měly komplexně zahrnovat i světová díla, mezi něž Bible bezesporu patří. Problém je ale v tom, že studenti jsou každým rokem před zadáním nových maturit „napružení“ a hledají problém, který s trochou štěstí zpravidla najdou. Jiný systém otázek se potřebuje českým středoškolákům trošku zažít pod kůži, aby se dlouhodobě nepodivovali faktickým otázkám umístěným do didaktického testu.
Letošní maturanty potrápilo například hledání básnické figury s tajemným názvem epizeuxis. Mnoho studentů ani nevědělo, co přesně by měli v ukázkovém textu hledat. I když už je epizeuxis díky letošním maturitám zřejmě velmi dobře známá, řekněme si tedy, že se jedná o básnickou figuru, při níž se na začátku skupiny veršů opakuje vždy stejné slovo.
Další fiasko letošních maturit přinesl starověký Ezop. Milí studenti nevěděli, kdo že je považován za otce a vynálezce bajky jakožto literárního útvaru drobné epiky, v němž vystupují zvířata s lidskými vlastnostmi. Někteří osvícenější se možná trefili alespoň do žánru a tipovali Krylova nebo La Fontainea, zbytek uvízl někde mezi Homérem a Hippokratem.
Nízká úroveň maturit = nízká úroveň vzdělání?
Je zjevné, že když po studentech budeme požadovat, aby znali méně informací, nebudou mít motivaci pátrat nad rozsah nejnutnějšího minima znalostí, které je nezbytné pro složení maturitní zkoušky. Ačkoli to možná může znít zahořkle, zajímalo by mě, jak by letošní, loňští nebo předloňští maturanti uspěli u dřívějšího modelu maturitní zkoušky z češtiny, pro jehož absolvování bylo bezpodmínečně nutné se „našrotit“ historii literárních děl od Illias a Odyssey přes Máhábhárátu až po májovce a lumírovce.
A stejně tak básnické tropy a rozlišování vět hlavních a vedlejších. Protože pokud to tak půjde dál, budou si příští maturanti možná stěžovat na poznávání slovních druhů a měkké a tvrdé i/y. A pak už nebude podivu nad tím, že studenti nevědí, kdo byl Ezop. Protože co si budeme povídat, i když nová maturita z češtiny chce studentům skrze seznamy povinné literatury přiblížit četbu děl světových literárních velikánů, nedonutí studenty naučit se komplexní přehled o vývoji světové literatury.
A tak vlivem snižujících se požadavků budou studenti možná neúmyslně hloupnout a úroveň maturity se posune kamsi k absolvování základní školní docházky. Akorát nevím, jak se pak studenti budou dostávat na vysoké školy, neboť už nyní je bakalářský titul považován za rovný dřívější maturitě a skutečný punc vysokoškolského vzdělání přináší studentovi až titul magisterský nebo inženýrský. No, nechme se překvapit.
Zpackaná angličtina a stávkující učitelé
A ještě jeden nepříjemný dáreček si zadavatelé z Cermatu pro letošní maturanty připravili. Při středečních didaktických testech z angličtiny studenti i zadávající vyučující s překvapením zjistili, že CD s nahranými poslechy jsou nefunkční. A tak učitelé žákům podle pokynů nastavili hlasitost na předcházející české nahrávce, která ale byla na disku nahrána podstatně hlasitěji než následný anglický text.
Zapotili se učitelé, stres si zažili patrně i mnozí maturanti, jimž může být poslechová část maturity z cizího jazyka noční můrou. Jaké je optimální řešení takovéto krizové situace? Mnozí učitelé začali alarmovat úředníky společnosti Cermat, kteří jim obratem sdělili, že o problému VĚDÍ. Není to legrační, že si žáci při skládání didaktického testu nemohou ani odskočit na WC, ale na druhou stranu se během testu může přihodit natolik závažná chyba?
Možná by Cermat místo hlídání spravedlivosti a zakazování studentům chodit během zkoušky čurat měl řešit to, aby zadání maturit aspoň jeden rok proběhlo hladce. A aby se bezprostředně po maturitách nezvedla vlna nevole a odvolávání se ke zkomplikovanému a nestandardnímu průběhu maturitních zkoušek.
A abychom neřešili pořád jen studenty – komplikacemi kolem zadávání maturitních zkoušek trpí i učitelé, kteří po letošním zážitku s poslechovými CD zvažují hromadnou stávku. Je ale otázkou, nakolik jejich stávka pomůže. Do nového systému maturitních zkoušek už ze státního rozpočtu odteklo tolik finančních prostředků, že návrat k původnímu systému je prakticky nemožný.
A tak sice máme v Česku jednotné maturity a můžeme se pyšnit tím, že všichni maturující studenti jsou si v podmínkách maturitní zkoušky rovni, ale špatným přístupem k vývoji a kalibrování obtížnosti těchto zkoušek jsme spadli někam hluboko pod průměr všeobecného vzdělání. Proč by měli maturanti studovat střední školu čtyři roky, když by podle současných kritérií měli být pomalu schopni odmaturovat třeba už v druhém ročníku?
Foto: Pixabay, Pexels
