Dlouhý a rozvleklý spor možná vyklíčil mezi českým prezidentem Milošem Zemanem a předsedou Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem. A mediální kolotoč se může roztočit.
Celá situace začala tím, že Miloš Zeman vypustil v Lidicích varování před neonacismem, jehož návrat naší společnosti opět hrozí. Podle serveru Novinky.cz prezident uvedl, že by si celá společnost na půdě Lidic měla slíbit, že nebude jen vzpomínat na minulost, neboť je to málo, ale že bude aktivně působit proti těm, kdo na českém území začínají opět aktivně, pod nejrůznějšími záminkami, šířit neonacismus.
K tomu český prezident bystře připomněl, že všichni, kdo podporují nacistické sklony, byť v okolních státech, jsou nacisty, čímž útočil na sympatizování Tomáše Vandase a jeho dělnické strany s děním kolem Mariána Kotleby na Slovensku.
Slovenský hejtman Kotleba se totiž už dlouhou dobu netají svým vzhlížením k někdejšímu slovenskému prezidentu Jozefu Tisovi, který stál za deportacemi slovenských Židů a mimo jiné také za krvavým potlačením Slovenského povstání.
No, je pěkné, že se pan prezident vyhrazuje vůči nacismu, na druhou stranu je to momentálně věc poněkud ošemetná. Obzvláště, pokud příznivci dělnické strany sympatizují s jeho nedávnými výroky na téma evropského problému s migrací. Jenže oni byli za podobné výroky před pár lety odsouzeny. Podle serveru Novinky.cz se k tomu vyjádřil Tomáš Vandas:
„V roce 2009, jsem byl za svůj projev v Brně, kdy jsem varoval před uprchlickou vlnou tsunami, odsouzen. Pan prezident teď opakuje to samé, co já jsem říkal před lety. Pokud se tedy takto cítí být extremistou a neonacistou, tak vítejme na stejné lodi.“
Příliš tenká hranice mezi „nacismem“ a vlastenectvím?
Možná se naše moderní a vysoce tolerantní společnost blíží do bodu, kdy ve své modernitě a toleranci neumí rozeznat svobodný projev od nebezpečných tendencí. Ono ale také záleží, kdo ostrá a vlastenecká slova pronáší. Jinak zní z úst prezidenta republiky a jinak z úst příslušníků nejrůznějšími excesy profláklé Dělnické strany.
Hranice vlastenectví se navíc v době migrační krize poněkud posunuly a vyhrotily, v dnešní době se lidé mohou shromažďovat a popěvovat si „písně“ odsuzované hudební skupiny Ortel, a mohou se sdružovat do etnicky homogenních nenávistných hnutí – a vždy je ještě nějaký jiný důvod než ten radikální, proč se sdružují.
Možná i proto byly výroky Tomáše Vandase před sedmi lety potrestány čtyřměsíčním trestem s podmíněným odkladem na 20 měsíců. O migrační krizi nebylo ani potuchy a z dřívějších historických událostí je prostě obzvláště v Evropě hřích pomyslet na to, že bychom někoho do našeho vyspělého evropského společenství nepřijali.
Neonacismus nenápadně ohrožuje společnost
Alespoň podle Zemana. A ano, asi má pravdu. Protože se ocitáme v mírně vyhrocené situaci, na kterou nejsou evropské státní orgány schopny účinně reagovat. A tak se kolektivně bojíme a ti radikálnější z naší společnosti navíc vymýšlejí rádoby efektivní řešení krizové situace. Tohle tady ale bylo vždycky. A je třeba konstatovat, že třeba v Česku se i přes migrační krizi a obrovské přílivy uprchlíků do Evropy nic moc neděje.
Můžeme za to být rádi, že k nám ti migranti vlastně ani nechtějí. Nemusíme tak řešit novou integraci nové kultury. Ale stejně se najdou lidé, kteří budou bojovat proti neexistujícímu nepříteli. Možná jim to zatím můžeme nechat.
Plamenný projev Miloše Zemana možná nenasvědčuje tolik jeho obavám o zdraví české společnosti, jako spíše o potřebě být slyšet. Není divu, vždyť je to podstata české politiky: mnoho velkých slov a málo jakýchkoli činů. Za pár slov se panu prezidentovi nic nestane. Ostatně ani za mylné tvrzení o Ferdinandu Peroutkovi se mu nic nestalo, tak proč by se dál nepouštěl do jednotvárných odsudků.
Miloš Zeman měl v jádru svých prohlášení pravdu. Ano, nacismus a neonacismus jsou špatné ideologie a neměly by být následovány. Ale proto to přece učíme ve školách. A že se občas najde někdo, kdo prostě musí jít proti proudu? To je celkem běžné, ale plamenná prohlášení jej v jeho přesvědčení jen stěží zastaví.
