Před rokem zavlály nad Pražským hradem místo úctyhodné standarty prezidenta republiky obří rudé trenky. Aktéři jsou za svůj čin nyní souzeni.
Byla to recese, klukovina nebo zločin? Jistě, dostat se na střechu jednoho z nejhlídanějších míst v republice a bez jakéhokoli povšimnutí ochranky odtamtud sejmout obří plachtu se standartou, přičemž ji navíc nahradit obrovskými červenými trenýrkami, vyžaduje velkou odvahu, velký smysl pro humor a recesi a velkou nenávist.
Aktéři z recesistického spolku Ztohoven podle svých slov chtěli nad Hradem vyvěsit pravou „standartu muže, který se nestydí za nic,“ čímž chtěli mimo jiné poukázat i na nesouhlas s proruským smýšlením českého prezidenta a přílišné utužování vztahů s Čínou.
Legrace nebo zločin?
Jejich čin byl odvážný a rozhodně byl i takzvaně „přes čáru“. Přesto se ale dá nahlížet mnoha způsoby, které budou působit v průběhu soudního procesu problematicky. Co je totiž pro jednoho demokratické vyjádření svobody, je pro druhého projevem hanobení české státnosti. I když, co si budeme povídat, za některé své výroky si pan prezident ty rudé trencle na střeše bezesporu zasloužil.
Zajímavý je i náhled českých občanů, což dokládá anketa, kterou ke svému článku o kauze rudých trenek u soudu přiložily Lidové noviny. Názory, zda by měli být členové skupiny Ztohoven, kteří jsou za vyvěšení trenek zodpovědní, potrestáni, se prakticky dělí na polovic s rozdílem možná padesáti hlasů. Polovina hlasujících je pro, polovina proti. Co s tím?
Miloši, chybí vám trenky?
Velmi rozhodující je v tomto případě reakce Hradu a jeho stěžejních představitelů, pod nimiž si tedy představme pana prezidenta a pana Ovčáčka. Ti prakticky vzápětí začali dštít síru na adresu „fašistické pražské kavárny“ a označili recesisty za pár blbečků. Místo toho, aby byla do popředí vystavena selhavší ochranka, jsou lynčováni výhradně recesisté.
Miloš Zeman k případu navíc zaujal postoj, jako by zavěšené trenky nad Hradem skutečně byly jeho a on cítil osobní újmu nad tím, že si je následující den nemůže obléci. Při věčném kázání o nadhledu a tom, jak jsou mu všichni novináři a rádoby důležití lidé světa ukradení, v případě trenýrek na střeše Pražského hradu na svůj nadhled poněkud pozapomněl.
A tak místo toho, aby vyměněné trenýrky pojal za klukovinu a vtipným způsobem alá viróza-Becheróza to okomentoval, spustil vlnu ublížených výroků a obranných výpadů. Ano, má na to právo. Ale možná takové podobné právo měli členové Ztohoven, když se snažili dát jednoznačně najevo svůj názor. Je zvláštní, že sochař David Černý za svůj obří fialový prsteníček vztyčený k Pražskému hradu takhle popotahován nebyl. No, asi byl ten prst ještě v relativně snesitelné vzdálenosti.
Jsou to trenky, ne „softvérová“ kulička
Při největší možné úctě k nejkontroverznějšímu českému prezidentovi, který si z vlastních skandálů nic nedělá, je nutné kvitovat s relativním povděkem, že mu vyvěšením červených trenýrek nevznikla fyzická újma. Jeho předchůdce Václav Klaus by ovšem mohl vyprávět o daleko dramatičtějších zážitcích, které si jistě všichni vybavíme.
Před čtyřmi lety na něj při návštěvě v Chrastavě začal z davu střílet z airsoftové pistole tehdy šestadvacetiletý Pavel Vondrouš. Svůj čin odůvodnil tím, že chtěl pouze poukázat na kritický stav české politické scény, samotnému prezidentovi tehdy ublížit nechtěl. Vondrouš byl za střelbu na prezidenta, byť z atrapy zbraně obviněn z výtržnictví s možnou trestní sazbou dvou let vězení, Václav Klaus jeho počin tehdy označil za atentát.
Možná, že měl Václav Klaus tenkrát modřinu a jeho ochranka z ostudy kabát, Miloš Zeman se s vyvěšením trenek možná úlekem svalil do křesla. Fyzicky se mu nic nestalo, přesto je kauza velmi vážně posuzována. Jistě, červené trenýrky jako znak prezidenta republiky mnoho českých občanů pobouřily, ještě víc jich ale možná pobavily. Že by konečně mohlo dostat prostor nějaké referendum o vině aktérů ze Ztohoven?
Foto: Wikimedia, Vimeo
