Po náročném prvním dni, kdy se dostatečně vydovádělo počasí i publikum, přišel o něco „poklidnější“ pátek. Měřítkem byla schopnost dotáhnout rozbolavělé končetiny na všechna potřebná místa.
Posledními výkřiky energie minulého dne, byla italská rocková kapela Kalàscima a protibrexitovou i pozitivní náladou nabití The Electric Swing Circuis. Poslední možnost, jak pořádně rozvlnit boky s dvěma tanečnicemi jako z dávných časů swingové éry a poskakujícím „klouboučníkem“. „Nezapomeňte na Brity, kteří stále chtějí být součástí Evropské unie!“ připomínali.
O sedmé hodině zaplavila hlavní stage čistou nevinností a mladostí oplývající devatenáctiletá Aurora. Éterické písně norského dark popu působily na vysílené návštěvníky jako balzám na duši, když přemýšleli nad dilematy zbytku dne, kam potom.
Elektrik bluesoví My Baby nebo vystoupení spisovatele Roberta Fulghuma v Gongu, které se stalo hlavním nehudebním tahákem? Vystát si první řadu na Of Monsters and Men nebo si předtím píchnout do žil trochu sil divočejšími CC Smugglers? Nebo se ukolébat do správné nálady s Kovacs? Ještě že mezi těmito duševními konflikty vystupovali uklidňující čeští Calm Season. Kteří se ale zase kryli s Anohni, jejíž celý koncert byl věnován obětem v Nice.
A Of Monsters and Man? Musím říct, že po minulém dni jsem čekala něco víc. Kromě v rádiích omílaných písniček nic moc a člověk se neubránil myšlenkám na pohodlnou postel a náročnou cestu domů, kterou ještě bude muset zdolat.
Foto: Colours of Ostrava – Matyáš Theuer
