Se psem se doma nikdy nebudete nudit a ve vztahu si aspoň vyzkoušíte, jaké to bude s dítětem. Přinášíme vtipné historky jednoho čtyřnohého chlupáče.
Domácí mazlíčci jsou stejně jako malé děti nevyčerpatelnou studnicí zážitků i strastí. Někdy jsou ti jediní, kdo nám rozzáří den, ale dokážou mu nasadit i poslední hořkou třešničku. Ať už jste single nebo ve vztahu, okoření vám život a otevřou oči.
Tak například. Kdo vás přivítá s tak upřímnou radostí jako právě oni? Přítel už po nějaké době přestane chodit i ke dveřím, houkne něco od počítače, nebo zvedne oči od novin či knížky. Ale snad nikdy se mi nestalo, aby náš pes ještě než vsunu klíč do zámku nekňučel, a nesnažil se porazit dveře, aby mě už konečně mohl přivítat. Navíc plemeno, které doma máme, má neuvěřitelnou schopnost smát se. Opravdu, čtete dobře. Nejdřív mě teda málem porazí ve dveřích a pak radostně poskakuje, cení na mě v úsměvu zuby a pšiká. Ještě jsem nepřišla na to, jestli ten pšikot znamená v psím světě projev smíchu, rozhodně je to ale občas dost komické. Hlavně když přijdou návštěvy a v děsu prchají pryč, vyskakují na botník a vystrašenýma očima sledují, co to ten pes probůh dělá.
S každým si užijete taky spoustu legrace. Obzvláště s malými rozvernými štěňátky, která neví, jakou neplechu by ještě mohla napáchat, jsou trochu nemotorná a prostě sladká. Z květináče si udělají nový pelíšek, zívají roztomile nahlas, na plovoucí podlaze jim to klouže a po koupeli se z nich stává neřízená střela a moped v jednom, čímž vám ušetří alespoň spoustu času s vytíráním.
Ani v dospělosti či stáří se nenechají zahanbit a občas si podobně vyhodí z kopýtka. V době vaší nepřítomnosti jsou většinou výsostně uraženi, že jste je při svých pochůzkách nevzali s sebou. Máte jim přece věnovat veškerý svůj čas, škrabkat je, hladit a venčit. Občas uvařit nějakou dobrůtku, ale dovolit si odejít? To překračuje veškeré hranice. Po příchodu tak naleznete například vyležený teplý důlek v posteli, roztahaný koš, největší lahůdkou bývají plesnivé zbytky na dně, jejichž drobky naleznete snad všude, snězené piškoty, bábovky a všechno jídlo na dostupném místě. A provinilec? Ten se bude tvářit jako mílius. To přece vůbec neudělal on. To všechno samo a on chudák u toho ještě musel být. Nejdříve vás přivítá normálním způsobem a pak peláší rychle pryč do nejbližšího úkrytu.
Pokud máte chalupu nebo chatu s velkým neoploceným pozemkem, vydává se v nestřežených chvílích na lovecké výpravy a hony. Náš Dobby (jmenuje se jako skřítek z Harryho Pottera), když běží za srnkou do kopce, tak štěká, div ho netrefí šlak. Jednou ji stopoval tak daleko, že sám nejspíše ztratil stopu a přeběhl několik kilometrů do vesnice na druhé straně kopce. Celá rodina bloumala ve večerních hodinách orosená potem po celém okolí, prohledávala každou prohlubeň, kapradí, zkrátka každý metr. Ale pes nikde. Po neklidné noci a úvahách, jestli ho snad nezastřelil myslivec nebo něco nesežralo, nám volala místní policie, že ho má na stanici. A když jsme šťastni, že je v pořádku, přijeli, vychutnával si zrovna se strážníky buřty a skoro nechtěl odjet.
Jednou jsme se zase zmínili, že by možná bylo dobré koupit na chalupu kočku. Vychytala by všechny myši, kterých je v chodbě milion a třeba vyhnala i plcha, který obsadil zadní prostory jejího dřevěného obložení. Bohužel je chráněný a nesmí se ani zabíjet, ani vypuzovat z místa, kde zrovna složí hlavu. Ani ne hodinu na to, se náš chlupáč přiřítil z kopce s rejskem v tlamě a slavnostně nám ho předložil před oči. „Nene, žádná kočka, všechno zvládnu!“
Pokud si nemáte s kým povykládat, pečlivě vyslechne všechno, co budete mít na srdci. Hlavně když ho u toho budete škrabkat a hladit. A pak udělá něco, čím vás rozesměje a rozežene šedivá oblaka všech strastí. Zkrátka po několika dnech vám zaručeně přiroste k srdci! A při procházkách vyženete z hlavy spoustu věcí.
Foto: Pexels
