Tajná milenka, synovec, nebo závislost na drogách? Nakoukněte do tajuplného světa muže, který před několika desetiletími formoval svět.
Pamatujete si ještě ty nudné hodiny dějepisu ve školních lavicích? Biflování nekonečného množství událostí, dat a jmen, které za několik let stejně všichni zapomeneme. A víte o tom, že spoustu historických perliček si váš učitel nechal pro sebe? Přitom přesně takové detaily, by nás do hodin více vtáhly a donutily nás dávat pozor. Nevadí, tak pozorně se zatajeným dechem čtěte alespoň teď.
Žárlící Eva Braunová
Její jméno bylo Unity Mitfordová, a byla to ambiciózní Angličanka se slabostí pro Adolfíkův symbolický knírek a sčesanou patku. Touha po něm a po pochopení nenávisti k Židům vyvrcholila v létě roku 1934, kdy odjela do Mnichova v naději, že se s ním setká. Hitler denně jedl ve stejných restauracích a kavárnách, takže to nebylo zas až tak těžké. Těžší bylo upoutat jeho zhýralou pozornost. Až po dlouhých deseti měsících, ji pozval ke svému stolu.
Krátká konverzace odhalila, nakolik k sobě mají blízko. Hitler byl uchvácen a všemu ještě nahrával fakt, že dědeček Unity překládal německá antisemitistická díla Houstona Stewarta Chamberlina (jak ironické vzhledem k premiérovi Británie), jeho oblíbeného autora. Na úkor oficiální přítelkyně Evy Braunové se tak scházeli čím dál tím více. První rozpory v jinak dokonalém vztahu nastaly poté, co Británie v roce 1939 vyhlásila Německu válku. Unity byla tak zdrcena, že si v malebné anglické zahradě pokusila vystřelit mozek z hlavy. Střet jako zázrakem přežila, ale dlouho a těžce se pak zotavovala. Existují také spekulace o tom, že během rekonvalescence porodila „vůdcovo“ dítě. Zemřela na následky meningitidy v roce 1948.
Rodokmen, jehož větve sahají až za oceán
William Stuart Houston žil poklidný život v Patchogue na Long Islandu až do své smrti v roce 1987. Poklidně žili také jeho sousedé, kteří ani zdaleka netušili, že se ve skutečnosti jedná o Williama Hitlera, zatoulaného synovce vůdce nacistického Německa. Narodil se v Liverpoolu, nevlastnímu bratrovi Adolfa Hitlera Aloisovi a jeho irské manželce Bridgite Dowlingové. Sousedé mu v dětství říkali rozkošně Paddy Hitler. Dnes by za podobné příjmení získal akorát salvu posměchů.
Otec ale po pár letech rodinu opustil a vrátil se do rodného Německa. Spojení znovu navázal až po deseti letech a Paddymu zařídil první setkání s „velkým bratrem“. Ten mu svou neomezenou rukou zajistil práci, nejprve v bance a později v automobilce. William ale toužil po uznání hodnější práci, a tak na strýce stále tlačil. Vysloužil si ale akorát vyhazov. Na zařizování měl strýček důležitější věci, než hledat usoplenému nevděčnému klukovi práci. Zhrzený William odjel v roce 1939 do Spojených států. Po vypuknutí války těžil z nabytých zkušeností co nejvíce. Vyrazil na přednáškové turné, kde krev své krve urážel a odsuzoval. Po zapojení USA do války se připojil k jejich armádě.
I když rodina po jeho smrti zarytě tvrdí, že Hitlera celý život nesnášel, existuje řada nesrovnalostí. Proč si vybral právě jméno Stuart Houston, tak souzvučně podobné jménu Hitlerova oblíbeného autora? A proč má jeho nejstarší syn Alexandr druhé jméno Adolf? To jsou otázky, na které už nám asi nikdo neodpoví.
Drogový král
Hitler si ve svém okolí udržoval úzký okruh oblíbenců a jedním z nich byl také osobní lékař Theodor Morell. Díky každodennímu dopování amfetaminy, barbituráty i opiáty si získal přezdívku „říšský ministr injekcí“. Někteří dokonce uvažovali, zda Hitlera nechtěl ve skutečnosti zabít, ale on ho pouze bezmezně obdivoval a byl mu nepředstavitelně oddaný. Dlouhou dobu totiž jeho vzor trápily problémy se žaludečními křečemi, průjmem a chronickou plynatostí. Ta byla tak silná, že si vůdce musel po každém jídle rychle někam odskočit a „vyprdět“ se. Stav zhoršovala ještě jeho nová záliba ve vegetariánství. Ale doktor Morell měl na všechno rychlé řešení.
Vše začalo tajemně nazvanými „Pilulkami doktora Küstlera“, které bral Hitler neřízeně, někdy až šestnáct strychninem nabitých tabletek, což se ke sklonku života projevilo poruchami pozornosti a bledě žlutavou kůží. Na ranní slabost mu zase píchal zázračnou vodnatou tekutinu, připravenou z prášku ve zlaté fólii. Říkal mu vitamultin, jeho pravé jméno ale bylo amfetamin. Zanedlouho začal být Hitler na všech podávaných lécích závislý a své zdraví naprosto složil do doktorových rukou.
Invazi do Ruska tak například prováděl pod vlivem osmdesáti různých drog, mezi nimiž nechyběly testosterony, opiáty, sedativa, laxativa, barbituráty, morfium, probiotika nebo býčí sperma. Ve formě očních kapek začal postupně pěstovat také další závislost na kokainu, který mohl spouštět psychotické chování. Později jej na „vyčištění dutin a ulevení krku“ začal také šňupat. Všechny tyto látky vedly k stále více rozpíchaným rukám, nevypočitatelnému a „lehce“ šílenému chování. Takže otázka zní: Konal by Hitler tak hrozné činy bez svého dvorního lékaře?
Pokud vás zapomenuté příběhy minulosti zaujaly, doporučuji knížku Gilese Miltona Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku. Určitě vás neunudí a zjistíte spoustu zajímavých informací!
Foto: dailystormer.com, nationalreview.com, Unsplash, plantnews.net
