Ročně vyhodíme jednu třetinu vyprodukovaného jídla, což je asi 1,3 trilionu tuny. Je to opravdu zapotřebí?
Už delší dobu veřejnost diskutuje o tom, kolik jídla vlastně ročně vyhodíme. Jak jste si všimli, opravdu hodně. Tolik, že člověk až valí bulvy nad tím, že zatím nikdo nepřišel s trvalým a efektivním řešením, jak prošlé jídlo využít. Nemluvím totiž jen o plesnivých kouscích, které pozapomenete v ledničce. I když pokaždé, když něco vyhazujete, měli byste si připomenout vyhublé a hladové děti v Africe.
Myslím tím hlavně mnohem větší problém ve formě supermarketů a obchodů s jídlem. Každý týden vyhazují tolik prošlých kousků, které nikdo nestihne koupit, že bychom si tím mohli naplnit ledničky nejméně v celé čtvrti. Spousta výrobků je i po prošlé expirační době poživatelná, ale zákon jim je nedovoluje dál prodávat. V ostatních zemích ale vznikají nové alternativy, jak celosvětové plýtvání alespoň trochu zmírnit.
Lovci popelnic
První příklad můžeme hledat třeba v Dánsku. Jejich zákon, který stanovuje veškeré neprodané pečivo na konci dne vyhodit, stejně tak ovoce a zeleninu s jakýmkoliv, i nejmenším kazem v podobě pihy, bychom nejspíše nepochválili. Ale jak už to bývá, lidé jsou velmi tvořiví a nacházejí způsoby, jak jídlo i přesto zachránit. A to dokonce legálně. Například v městě Kolding už si lidé v obchodě často ani nekupují pečivo nebo ovoce a zeleninu.
Po zavíračce se vydávají k popelnicím za obchody, kde na ně zabalený v sáčku čeká třeba chleba, borůvky nebo rajčata, která během dne někomu upadly na zem. Věc týkající se hlavně bezdomovců? Právě že vůbec ne. Ty byste totiž v Dánsku našli pouze ve velkých městech, jako je Kodaň. Možnosti využívají třeba studenti, nebo kdokoliv, kdo rád na drahých dánských potravinách ušetří. A sáčky? Ty obstarávají zaměstnanci supermarketů, kteří jsou si celé věci vědomi a vítají ji.
Zaplaťte, kolik chcete
Podobný problém chtěla vyřešit britská iniciativa The Real Junk Food Project Charitable Foundation. A tak se pustila do revolučního kroku a spustila první supermarkety, ve kterých koupíte jenom prošlé nebo poškozené jídlo. Na rozdíl od dánského systému tady na vás bude čekat daleko rozsáhlejší výběr než jen ovoce a pečivo. A největší výhoda? Za nákup moc neutratíte. Je totiž pouze na vás, jak stav a množství získaných potravin oceníte.
Supermarkety ale nejsou jejich jediným projektem. Prvním nápadem totiž bylo založit kavárny, fungující na stejném bezplatném i prošlém principu. A kde je najdete? Kromě Anglie, Skotska a Walesu, jejichž rozmístění můžete najít zde, třeba také v Austrálii, Francii nebo Německu.
Beze zbytku šťastní
Na první pohled luxusní restaurace, která s oškrábanými zdmi a jednoduchou černou tabulí, na které je naškrábané křídou denní menu, dokonalé zapadá do konceptu alternativní berlínské čtvrti Neukölln. Jediným, a dost podstatným rozdílem je, že kuchař Daniel Roick zjistí, co bude vařit, teprve několik minut před otvíračkou. Stejně jako již zmíněné supermarkety totiž využívá prošlé a neatraktivní jídlo.
Bonus navíc najdete akorát ve formě vynikajících lahví s vínem. Kde ty se berou? Darují jim je vinaři, kterým se třeba nalepily šikmo etikety na láhve. Bohužel od ostatních příkladů, kde funguje charitativní nebo dobrovolný provoz, je tady zahrnuta i práce kuchaře, jednatelky a provozního, kteří dostávají jako jediní zaplaceno. Za tříchodové menu zaplatíte tedy něco okolo 20 eur. Přesto ale méně, než všude jinde po městě. A k tomu ještě pomůžete dobré věci. Název restaurace je Restlos Glücklig, což v překladu znamená beze zbytku šťastní. Kde ji najít a další informace najdete tady. Tak co, vítali byste podobné nápady i v Česku?
Foto: morgenpost.de, kitchen.nine.com, robgreenfield.tv, Unsplash
