Že se říjnový státní svátek nesl opět ve znamení rozpolcenosti a problémů, je už známo. Prezident Miloš Zeman si ale se vším bravurně poradil.
Když politici začali po aféře s ministrem Hermanem a jeho strýčkem Jiřím Bradym hromadně odříkat účast, vznikl velký problém. Co dělat s volnými, prázdnotou zejícími židlemi v prostorách Vladislavského sálu? Každý fotograf i kameraman, kteří se zabývají dokumentací společenských akcí, vám dosvědčí, že prázdné židle prostě nevypadají pěkně.
Naštěstí se našlo poměrně snadné řešení: volné židle budou zaplněny komparzem. A tak hradní kancléř nelenil a jen pár dní před samotným ceremoniálem vyvěsil na internet do castingových skupin inzeráty lákající k posezení na hradní ceremonii. A u toho jsme prostě museli být.
Důkladná prověrka
Jednotliví komparzisté, kteří byli pečlivě vybráni hradním společenstvím udílečů vyznamenání, museli ještě navíc projít osobním pohovorem a prokázat svou loajalitu svému prezidentovi čestným zvoláním Vivat Zeman. Poté mohli být instruováni ohledně páteční ceremonie.
Komparzisté, mezi nimiž jsem měla tu skvělou možnost zasednout jako skrytá redaktorka (kdybych se přiznala, zřejmě bych neprošla důkladným sítem), byli v pátek pozváni na Hrad už na devátou ráno. Bylo zkrátka důležité doladit jejich vzhled a několikrát zopakovat prostorovou zkoušku, aby každý usedl správně na svou honosnou rudě polstrovanou židli.
Medaile nejen pro přátele
Ještě před vypuknutím ceremonie doléhaly až na nádvoří Hradu zvuky oslav svátku 28. října pořádané trucpartou a jakousi pražskou kavárnou. Když ale konečně nadešel čas, atmosféra zhoustla, komparzisté, oceňovaní a hrstka loajálních politiků s premiérem Bohuslavem Sobotkou si vyposlechli státní hymnu a zasedli na své židle.
Prezident Miloš Zeman důkladně přežvykoval jména oceněných, přičemž si dával bedlivý pozor, aby ani v nejmenším nezavadil o někoho, komu třeba původně něco slíbil. Čas plynul, jeden potlesk střídal druhý a své blyštivé medaile si postupně přebírali generálporučík Jaroslav Klemeš, arcibiskup Dominik Duka, Jiří Nesázal, Juraj Jakubisko, Věra Růžičková a v neposlední řadě také zpěvák Daniel Hůlka. Na konci udílecího procesu netrpělivě postával Zdeněk Škromach, jenž si dělal se všemi vyznamenanými nezbytná selfie, která slíbil dodat na speciální stránku založenou u příležitosti oslav tohoto svátku.
Hůlkova medaile
Při vyslovení jména Daniela Hůlky sál poněkud zašuměl. Prošedivělý zpěvák si dokráčel pro svůj čestný metál sledován ostřížími zraky publika a Jiřího Ovčáčka, který s dychtivým zábleskem v očích pozoroval předávání. Podle všeho hradní mluvčí doufá, že do následujících dvou let prezidentova funkčního období stihne obdržet také svou vlastní medaili za své zásluhy a mimořádné služby Hradu.
Když byla konečně předána všechna ocenění, přišel prezident Zeman s malým překvapením pro všechny přítomné v sálu. „Rád bych ještě vyjádřil své potěšení nad tím, že jsme se zde sešli při této příležitosti v tak hojném počtu,“ začal prezident rozvážně přednášet a nadnesl, že by nyní rád vyznamenal další osoby, které sice nebyly navrženy, ale zcela jistě si vyznamenání prezidentem republiky zaslouží.
„Upřímně doufám, že se o mém počinu dozví také pražská kavárna a bude jim líto, že nemají svou medaili. Je to škoda, protože dnes bych byl ochoten dát medaili třeba i Michalovi Horáčkovi,“ dodal prezident a začal si k velkému údivu davu předvolávat nejprve namátkově komparzisty z desáté řady, kterým rozdával blýskavé metály.
Vyznamenání pro každého
Zhruba v polovině desáté řady mu však došly medaile. Sálem to opět zašumělo. Prekérní situaci však brilantně vyřešil mluvčí Jiří Ovčáček, který odněkud vytáhnul dvě velké krabice zlatých Fidorek a v průběhu jejich předávání je hbitým a zkušeným pohybem opatřoval kulatou nálepkou s fotografií prezidenta.
A tak se letošního 28. října nedočkali svých medailí jen pečlivě navržení dobrodinci a hrdinové, ale také zcela obyčejní, leč loajální komparzisté z desáté, čtrnácté a dvacáté řady (Naše redaktorka bohužel seděla až v řadě dvanácté, pozn. red.). Jestli je něco jisté, tak to, že na letošní předávání vyznamenání se opět jen tak rychle nezapomene.
Foto: Wikimedia
