Rok 1986 je možná zajímavý pro narození i úmrtí mnoha osobností, pravdou však je, že je tento rok mnohem známější pro jednu katastrofu – havárii černobylské jaderné elektrárny…
Černobylský jaderný výbuch
Už jste o této katastrofě jistě slyšeli nebo alespoň četli. Vše se událo v rámci experimentu, který následoval po plánované odstávce čtvrtého bloku elektrárny. Docela banální odstávka se však záhy vlivem experimentu stala odstávkou celé elektrárny, a to až doposud.
Černobyl – místo jako z hororu
Jaderný výbuch a následná radiace udělaly z místa, kde žili lidé, navštěvovali školky a školy, nemocnice, zaměstnání a trávili čas se svými blízkými, oblast zcela neobyvatelnou. Zkáza, radioaktivní půda a zničené budovy – to je pohled, který by se vám naskytl při návštěvě Černobylu dnes.
Kvůli lidskému selhání je dnes kolem čtvrtého bloku elektrárny alespoň železobetonová ochrana před unikající radiací, která by se na doporučení měla co 40 let měnit. Kolem elektrárny jsou navíc dvě zóny – 10km a 30km. Do vnitřní zóny se nedostane téměř nikdo až na pracovníky elektrárny, kteří pracují na likvidaci, nebo řízených exkurzích. Vnější zóna je obývána především staršími lidmi, kteří se tam rok po havárii vrátili.
Zelený koberec a divočina
Ať už to zní jakkoli překvapivě, příroda se s radiací vypořádala lépe, než se dalo očekávat. Možná k tomu přispělo také to, že zde přestal naprosto působit člověk. A tak zde najdete faunu i floru jako jinde ve světě – jeleny, divoká prasata, lišky a dokonce i losa, výjimkou nejsou ani různé druhy ptáků. A jestliže jste četli o různých mutacích, pravděpodobně jde o lživé zprávy, které jsou spíše námětem na film, nežli pravdou o zakázané zóně Černobylu.
A protože lidé s touto katastrofou v dnešní době již nic nemohou dělat, možná bychom se na Černobyl měli dívat z úplně jiné stránky – z pohledu toho živého, z pohledu přírody, která se s celou situací vypořádala po svém.
Tam, kde bývaly kolotoče, dnes najdete stromy. Našly si svou cestu tam, kde kdysi procházely davy lidí se svými ratolestmi s cukrovou vatou v ruce. Tam, kde si hrávaly děti na schovávanou, dnes jsou louky prorostlé křovím a porostlé lučním kvítím.
Tam, kde kdysi lidé měli balkóny a pěstovali zde okrasné květiny, dnes pučí stromy různých velikostí i druhů. Prostě jen tak. Bez účelu. Bez smyslu. Bez nějakého řádu. Protože příroda si občas jednoduše dovoluje dělat, co chce, jak chce a na místech, kde chce. Zahlazuje následky člověka. Stopy. Stopy po katastrofách, nehodách i omylech. Protože tvoří svět. Svět, který my lidé přes všechny ty minulé události i nadále ničíme.
Možná bychom se měli z těchto minulých věcí poučit a být opatrnější. Příroda mnohdy dokáže využít vlastní schopnosti mnohem lépe, než ty své využíváme my, lidé. Zachraňuje to, co jsme my zpackali. Jednou však můžeme šlápnout natolik vedle, že už to ani příroda nezachrání…
Zdroj fotografií: boredpanda.com
