Možná vás napadne, že Albánie osloví jen lidi typu Indiana Jones a dobrodruhy srdcem i duší. Prvních pár řádků tak možná skutečně může vypadat, doporučujeme však průvodce touhle zapomenutou krajinou dočíst až do konce a hlavně, zabalit tímhle směrem také co nejdříve kufry!
Úchvatná a nedotčená příroda, skalnaté hory, divoké řeky a čisté moře. Pokud si myslíte, že mluvím o Novém Zélandu, tak jste na omylu, poskytnu vám ale ještě jednu malou nápovědu. Turistickému ruchu unikla především díky majestátným horám, které ji po desetiletí oddělují od okolních zemí. Od zbytku Evropy ji na dlouhou dobu odstřihl zase totalitní komunistický režim. Tato izolace ji dokonce přivedla mezi nejchudší země Evropy. Touha po poznání nedotčených destinací to však začíná pomalu této zemi vynahrazovat. Ano, opravdu mluvím o Albánii!
Pro ty, co nepatří k milovníkům zeměpisu, raději přiblížím její polohu. Když půjdete prstem po mapě trochu jižněji, než je Čechům velmi dobře známé chorvatské pobřeží, narazíte na její státní hranici. Na severu sousedí Albánie s Černou Horou, na severovýchodě se vzpurným Kosovem, východ obklopuje Makedonie a jihovýchod Řecko. Malou zajímavostí je, že zatímco západ této země obklopuje Jaderské moře, jihozápadní část omývají vlny z Jónského moře. Nachází se totiž na jejich pomezí. Třetina Albánie leží ve výšce nad tisíc metrů nad mořem, a právě nekonečné hory s rozprsknutým obyvatelstvem, pastevci a horaly je to, co většinu lidí do této oblasti z přeplněných měst láká.
Po stopách národního hrdiny Skanderbega
Gjergj Kastriot, později označován jako Skanderbeg, byl albánským národním hrdinou a důležitou postavou evropských dějin. Na počátku patnáctého století sjednotil albánské národy a započal úspěšný boj proti nájezdům Turků. Erb jeho rodiny se dokonce stal základem pro albánskou vlajku. Černý dvouhlavý orel zdobí státní znak a vlajku dodnes. To ale není jediná stopa, kterou v srdci Albánců zanechal. Střípky jeho přítomnosti najdete v mnoha městech, a výjimkou není ani hlavní město Tirana.
Ústředním bodem největšího města je Skanderbegovo náměstí s jeho sochou, která je častým motivem zdejších pohlednic. Odtud se můžete vydat k Edhem Beyově měšitě ze 17. století, která byla během téměř celého komunistického režimu uzavřena. První návštěvníci do ní vstoupili jako zvěstovatelé pádu socialismu až v roce 1991. Nedaleko můžete spatřit majestátnou hodinovou věž a budovu Národního muzea z dob Envera Hodži, vůdce komunismu v Albánii. O něco dále, na hlavní třídě, se nachází jeho mauzoleum.
Vraťme se ale zpátky ke Skanderbegovi. Pokud vás zajímá historie téhle postavy, dal by se na ní postavit celkem slušný výlet. V městečku Lezhë můžete navštívit jeho hrob, ale mnohem důležitější je v tomhle ohledu Krujë, ze které vedl svá tažení proti Turkům. To kromě historických spisů napovídá také Kružská pevnost. Uvnitř najdete Skanderbegovo muzeum s etnografickou expozicí a opravený dům z období Osmanských Turků. V Krujë jen těžko odoláte vábení prodejců na tradiční orientální tržnici, a ta je ideálním místem pro nákup suvenýrů z dovolené.
Města opředená albánskými pověstmi o lásce
Město Skadar je centrem severní Albánie a jeho okolí jako by člověk vytrhl z pohádky. Meandrující řeka Buna, rybářské přístřešky s pestrými cikánskými chatrčemi a pevnost Rozafa opředená děsivou pověstí. Tři bratři při její neúspěšné výstavbě prý uzavřeli strašlivou sázku. Prvního člověka, kterého následujícího dne potkají, zazdí do útrob hradeb. Souhrou událostí se dotyčným nešťastníkem stala manželka nejmladšího z nich. Nevzepřela se však vůli osudu, jen skromně požadovala, aby ji byl ve zdi ponechán malý otvor. Z něho pak až do své smrti kojila malého potomka. Pevnost pak přejala její jméno.
Jestliže navštívíte Skadar, nevynechejte ani nedalekou obci Mes a Messký most. Kdybyste po cestě zabloudili, temperamentní obyvatelé se vás určitě ujmou. Otázkou však je, jestli vám směsice gestikulace a albánštiny s italskými a anglickými výrazy pomůže. Samotný most se tyčí nad korytem řeky Kirit. Pochází z druhé půlky osmnáctého století a zásluhu na něm mají osmanští stavitelé. Původní stezka obchodníků s karavany a vojsk dobyvatelů nyní ústí téměř do smetiště. I tak je na třináct vzdušných oblouků historické stavby nádherný pohled.
Svou tajemnou pověst má také jedno z nejkrásnějších albánských měst – Berat, které předkové Albánců osídlili už ve třetím století před našim letopočtem. Legenda vypráví, že tady kdysi žila překrásná dívka, které podlehli dva bratři Tomor a Shpirag. Oslepeni láskou, chtěli situaci vyřešit vzájemným soubojem. Bohužel v něm oba padli a nešťastná dívka plakala tak dlouho, až její slzy vytvořily řeku a rozdělily město na dvě části. Poznamenána žalem nad smutným koncem nápadníků nenašla klidu a proměnila se ve skalní útes vklíněný mezi Goricu a Mangalem, na kterém se nyní tyčí beratská pevnost s kamennou citadelou.
Město tisíce očí
Opuštěné hradní trosky tvoří podivnou kompozici ve spojení s novější zástavbou. Kdysi byly tak obrovské, že obsahovaly až čtyřicet kostelů. Do současnosti se ale dochoval jen zlomek z nich, například malebný kostelík sv. Trojice. Při návštěvě určitě nevynechejte stálou expozici ikon významného albánského malíře Onufriho, která se nachází v areálu pevnosti. A proč že se místu říká Město tisíce očí? Ve starobylé muslimské čtvrti Mangalem jsou domy uchycené ve skále nasměrovány k řece a jejich odraz ve vodní hladině tvoří dojem neustálého pozorování.
Krajina okolo Beratu je stejně jako zbytek republiky ovlivněna bohatou historií nadvlády Byzantinců, Bulharů, Srbů, Turků i Italů. Z východu shlížejí na město temné dvoutisícovky pohoří Tomorri s posvátnými místy řádu Bektaši.
Krásky z UNESCA
Které další místa při návštěvě Albánie neminout? Odpočinout si zajeďte do města El Basan, které v překladu znamená pevnost. I tady v minulosti vystavěli k ochraně před Turky mohutné opevnění, my ho ale zmiňujeme kvůli jiné spojitosti s tímto národem. A to turecké lázně! Přímo v srdci bývalého centra oblasti můžete načerpat síly pro další objevování.
Pokud rádi holdujete historii, určitě vás potěší nejdůležitější albánské naleziště v Butrintu, které je součástí UNESCA. První zmínky o osídlení Butrintu se objevují již v 7. století před našim letopočtem, během 12. století ho však poznamenalo katastrofální zemětřesení. Vpád Benátčanů, vzestup spodní vody a následné epidemie město vylidnily. Pohřbené pod bahnem čekalo na archeology téměř nedotčené až do roku 1920. Hlavní stavby z řeckého období pocházejí ze 2. a 3. století před našim letopočtem. Jsou to zejména velmi zachovalé divadlo, akropolis, dva chrámy a zdobené brány. V okolí naleznete nádhernou tektonickou proláklinu Butrintské jezero. Na jeho březích se nachází přírodní rezervace.
Svou zmínku v seznamech UNESCA má také Staré město v Gijrokästeru, kde se nachází pozůstatky dávné otomanské vesnice. Řada stavení si dokonce dochovala původní vzhled. Městu dominuje Citadela s vojenským muzeem, v současnosti hostí každoročně velké množství folklorních festivalů.
Foto: veřejná databáze
