S bývalým ministrem financí a místopředsedou vlády Andrejem Babišem je spojeno nespočet kontroverzí, přesto jeho volební preference nadále rostou. Českému Berlusconimu, jak jej označují zahraniční média, nestojí v cestě k premiérskému křeslu ani jeho nejnovější skandály. Koupí si nás všechny? Jak velkou hrozbou je pro Českou republiku a proč bychom si na něj měli dávat větší pozor? To odhalíme v následujícím článku.
Jak zdůraznil již premiér Bohuslav Sobotka, ministři v minulosti podávali demisi i za menší prohřešky, než jaké má nyní na triku Andrej Babiš. Přesto jsme v minulých měsících byli svědky zoufalého boje o moc a místo u vlastního korýtka. Babiš zjistil, že není nedotknutelný a oponentům to otevřelo pusy. I když by se mohlo zdát, že je v tom předseda ANO 2011 nevinně, důvody, proč zvážit jeho podporu, jsou více než dostačující. S premiérem, který není schopný uznat chybu, uspokojivě vysvětlit zásadní nejasnosti a reagujícím pouze házením špíny na druhé, by se Česko mohlo posunout z Mirka Dušína visegrádské čtyřky k autoritativním režimům.
Sorry jako
Andrej Babiš je typickým příkladem nenasytného kariéristy. Ve šlépějích svého otce i matky vstoupil za vidinou lepšího života do KSČ, což je prvním semínkem jeho problémů s veřejností. Podle dokumentů archivu slovenského Ústavu paměti národa byl evidován ve dvou spisech jako agent StB s krycím jménem Bureš. Soud sice rozhodl, že je zde evidován neprávem, ale znáte to – na každém šprochu, pravdy trochu.
Jeho sen vyrovnat se úspěšnému otci odstartovalo založení Agrofertu, tehdy jako dceřiné společnosti slovenského Perimexu, kde předtím pracoval. V roce 1995 Agrofert převzal od nedlouho předtím založené firmy O.F.I., a také tady už praskla nejedna bublina. V lednu tohoto roku vyšlo najevo, že Babišovy příjmy byly vyšší, než udává v majetkovém přiznání, a že se s největší pravděpodobností dopustil krácení daně.
V kapse mu tak mělo skončit až devadesát nezdaněných milionů ročně. Při detailnějším pohledu na jeho příjmy z té doby přitom vyplývá, že na nákup výnosných dluhopisů neměl dostatek financí. Při vysvětlování tohoto háčku se před televizními kamerami několikrát pěkně zapotil. Neznámější je ale pravděpodobně jeho odpověď v pořadu Reportéři ČT „sorry jako“. Polanecká sněmovna mu tak udělila ultimátum pro vysvětlení do konce dubna. Ale jak už všichni víme z vývoje vládní krize, nestalo se tak, a původ spásných peněz je tak stále neznámý.
Je to kampaň proti mé osobě
Letošní rok je pro českého oligarchu zřejmě přelomovým. Všem už z jeho vlivu začal docházet dech, a tak využili dusné předvolební atmosféry k odhrnutí opony nad Babišovými protichůdnými zájmy. Takzvaný Lex Babiš nařídil zpřetrhat vztahy s Agrofertem, největším potravinářským, zemědělským a mediálním konglomerátem v zemi a převést jej do svěřeneckého fondu. Částečným důvodem byla kauza minulého roku – Čapí hnízdo.
Jako minstr financí je Babiš součástí domácích institucí, které spolurozhodují o udělení dotací z evropského fondu. Přiklepl si tak s největší pravděpodobností i účelové čerpání dotace určené pro malé nebo středně velké podnikatele, na které by normálně nedosáhl. S anonymním majitelem, kterým je podle MF Dnes ve skutečnosti jeho rodina nebo manažeři, se k nim ale dostal. A to mu také zajistilo pozornost Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).
Raději pozdě než nikdy
Další dávku smrště nevyžádané pozornosti přinesl anonymní twitterový účet Juliuse Šumana, který zveřejnil hned tři nahrávky dokazující Babišovy zásahy do článků MF Dnes, která spolu s Lidovými novinami patří pod Agrofertovu Mafru. S novinářem Markem Přibilem na nich diskutuje o publikování materiálů proti Chovancovi a dalším konkurenčním ministrům a dotýká se i živých policejních spisů.
Situace přinesla vítr do plachet nejen Sobotkovi, ale také Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu, který se ohrožení svobody médií v Česku zabýval i na své půdě. „Mít ekonomickou, politickou i mediální moc, a navíc přístup k fondům EU, to je nový úkaz, který mě znepokojuje. Chtěla bych zdůraznit, že nelze mít demokracii, když máte mocenskou strukturu plnou konfliktů zájmů a ovlivňování z různých stran,“ upozornila v rozhovoru pro DVTV europoslankyně Ingeborg Grässle.
Český bizár
Zkrátka Bohuslav Sobotka měl před svým vystoupením slušně nabito, a i když jej někteří nemusí mít rádi, měli by pochopit, proč celou maškarádu zinscenoval. Jeho cílem totiž bylo vrátit do rukou společnosti pravomoc kontroly nad politickým děním a připomenout všem, že skandály politiků by se neměly přecházet mávnutím ruky, ale že by za ně měli dotyční pykat. A i když se mu tuhle zprávu nepodařilo na většinu společnosti bohužel přenést, vystupoval s čestným důvodem. To, že mu nervy ruply až v předvolebním období je jen vedlejší a nepodstatný detail. Raději pozdě než nikdy.
Všichni proti mně máte evidentně zadání
Je více než nepravděpodobné, že by se v případě Andreje Babiše mýlilo tolik lidí a institucí, které s ním přišly během jeho kariéry do kontaktu. To, že je politika nečistým bojištěm neopravňuje k tomu, aby post předsedy vlády obsadila osoba, která byla stíhána ve svém životě za tolik závažných přestupků, manipulujících s veřejným míněním. Zvláště, když tato osoba ovládla největší mediální dům, který kdysi na podobně nečisté ministry vyhrabával důkazy a pokládal je jako domečky z karet, a jehož prostřednictvím může nastavovat veřejnosti přikrášlené zrcadlo své osobnosti.
Prodávání koblih a příspěvky na Facebooku, kde se tváří jako mílius nepřehluší demonstrace obyvatel Proč? Proto! ani hlasy ostatních. Pokud budeme upozornění určitých osob upozaďovat tím, že by si měly nejdříve zamést před vlastním prahem, mohlo by se stát, že se na to všichni vykašlou a každý si bude dělat, co chce.
Dám dělovou ránu
Nebývalá situace neunikla ani zahraničním médiím, které mají na Babiše převážně negativní pohled. „V Česku je skoro tradicí, že vlády nedokončí své volební období. Akorát, že v průběhu této krize se stále více dostává na veřejnost to, před čím kritici ministra financí Andreje Babiše už roky varují: demokracie země včetně jejích kontrolních mechanismů je v ohrožení,“ píše berlínský deník TAZ. Agentura Bloomberg se zase oprávněně obává, že by Sobotka svým tahem mohl dosáhnout pravého opaku, a že nestabilita České republiky přispívá k neklidu ve východní části Evropské unie.
Naopak slovenský denník SME se Babiše zastává. V komentáři tvrdí, že demisí Sobotka necelý půlrok před volbami odpálil „dělovou ránu“, aby dal nový směr kampani, která se pro ČSSD prozatím vyvíjela žalostně. Nejdále zachází agentura AP, která Babiše označuje za „českého Berlusconiho“ a její slova nejsou daleko od pravdy.
Podnikatelé vpřed, politici vzad
S bývalým italským premiérem Silvio Belrusconim má Babiš společného víc, než je zdrávo. Obě strany, Forza Italia i ANO 2011, mají ve svém čele podnikatele, kterým lidé věřili víc, než profesionálním politikům. A obě vyplnily díru na trhu, když část tradičních stran postihly korupční skandály. Stejně jako u Babiše nebylo jasné ani u italského magnáta, kde splašil peníze na založení první mediální skupiny a do třetice ta nejsilnější analogie – široký mediální rozptyl. Berlusconi měl pod palcem, díky dvěma komerčním televizím a vlivu ve veřejnoprávní televizi, devadesát procent italského televizního trhu. Vlastnil nakladatelství periodického tisku Mondadori a kam nedosáhl, tam tahala za nitky jeho reklamní agentura. Oblíbenost občanů naháněl navíc jako prezident fotbalového klubu AC Milan.
Nesmíme zapomenout ani na pestré spektrum soudních pletek. Více než dvacetkrát měly italské soudy k projednání případ se jménem Silvio Berlusconi. Obvinění se týkala spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody i dětskou prostituci. I když byl Berlusconi několikrát odsouzen, pokaždé se z toho nějak vykroutil a vyfasoval maximálně veřejně prospěšné práce. Italům se jeho svérázná tvář podařila vypudit z politiky v roce 2011, ale nenápadným hybatelem v pozadí zůstává dodnes.
Žlutý baron
I přes všechny zmíněné důvody volební preference ANO 2011 stále rostou. A je otázkou, zda je to způsobeno skutečnou silou Andreje Babiše nebo ignorantstvím české společnosti k politické debatě a ostražitosti. Ať už je váš názor na Babiše jakýkoliv, měli byste tyto argumenty a kauzy brát v potaz, až půjdete projevit své volební právo. Politici jsou jako veřejné osoby vystavěni větší kritice než ostatní občané. A podle zákona je o nich akceptovatelná větší, třebas i kritická debata než u ostatních. Nenechme se tedy zaslepit a buďme ve střehu. Pokud byste chtěli o tomto podnikateli pro lepší utvoření obrázku zjistit víc, zkuste se podívat na dokumentární film Víta Klusáka Matrix AB nebo si přečíst knížku deníku Referendum Žlutý baron aneb Skutečný plán Andreje Babiše: Zřídit stát jako firmu.
Foto: Mediaguru, CVVM, Ministerstvo financí, Obchodní rejstřík (podnikani.cz), oficiální profil Andreje Babiše
