Netflix obšťastnil fanoušky Stranger Things druhou sérií. Nových devět dílů poslal do světa stylově kolem Halloweenu, takže jsme si mohli atmosféru, kdy se ve vzduchu vznáší tajemno, okořenit ještě o něco víc.
Hned na začátek se nebojím napsat, že ani v druhé sérce neztrácí Stranger Things nic ze svého kouzla. Poznáte to jednoduše. Jen co dokoukáte jeden díl, máte neodbytnou chuť pustit si další. Loni mi stačily na zhlédnutí celé série dva večery, letos jsem všechny díly vměstnal do tří. Ale to jen kvůli tomu, že bohužel musím spát, chodit do práce a tak…Jinak bych si to střihnul asi najednou.
A to je něco, co se mi dnes už tak často nestává. Ani u mnoha jiných kvalitních seriálů nemívám takový hlad po další porci jako v případě Stranger Things.
Podruhé tedy horší, nebo lepší?
Přesto se podruhé wow efekt vytrácí a tak někomu bude určitě připadat, že nastavené laťce jsme se tentokrát nepřiblížili. Já naopak cením, že bratři Dufferové (režie, scénář) netlačili za každou cenu na pilu a místo slaboduchého přifukování původního konceptu ho vlastně chytře rozvíjejí a dávají si záležet především na to, aby udržely atmosféru, kterou jsme si zamilovaly poprvé.
Jednoduchou, ale zajímavou aktualizací je přenastavení původních rolí. Jedenáctka logicky z party vypadla a stala se nepřítomným elementem, který s kluky sice přímo není, ale skrze vzpomínky a dialogy je El vlastně pořád tak nějak mezi nimi přítomná. A scenáristicky se kolem ní rozvíjí její vlastní příběh. Naopak Will, který byl ztracený minule, se konečně stává z hlediska diváka plnohodnotným členem party. Navíc, aniž bych prozrazoval moc z děje, i tentokrát je „zlo“ z paralelní dimenze provázáno s ním, v tomto případě dokonce doslova.
Když je miluješ, není co řešit
Jinak Stranger Things těží nadále ze své nejsilnější stránky, kterou rozhodně jsou supersympatičtí herečtí představitelé. Zvláště ti dětští. Do party navíc přibyl Sean Austin (Samvěd Křepelka z LOTR), který ztvárnil typického průměrného amíka, se kterým randí Willova máma (Winona Ryder). A jestli to lze vůbec takhle říct, ve své absolutní obyčejnosti byl nekonečně kouzelný.
Jak jsem psal výše, duch předchozí série byl zachován. Děj se příjemně rozkošatil a i přes občasná klišé, která se dají pohodlně svést na osmdesátkový feeling, si vás Stranger Things znovu podmaní. Tenhle seriál má totiž skutečnou duši.
Foto: © Netflix
