Historický snímek Nejtemnější hodina stojí na fantastickém hereckém výkonu. Gary Oldman předvádí, po stránce fyzické i co do projevu, absolutní transformaci do Winstona Churchilla. Což je fascinující, úžasné i hodné obdivu, ale nezaručuje to, že vás film bude bavit celou dobu.
Oldman bude dozajista bojovat o svého hereckého Oscara a zaslouženě. Vyjma ale jeho výkonu film nepřináší nic extra navíc. Naopak v mnoha chvílích už trochu nudí, v jiných se vám bude trochu zajídat přílišným patosem. Zvláště scéna, kdy Churchill zjišťuje názory „obyčejných lidí“ v metru šla za hranu únosnosti a působí skoro trapně.
Nejtemnější hodina se snaží Churchilla vykreslit jako až moc velkého hrdinu. Vyjma jeho světských nedostatků (doutníky, alkohol) není ve filmu ztvárněna nějaká jeho stinná stránka či výraznější zakolísání. Snímek to pak staví do role trochu přepáleného kýče, který vznikl pro až propagandistickou oslavu Churchilla. Filmu ale kvůli tomu schází nějaké větší vnitřní napětí a hloubka. Nejzajímavěji tak působí třeba Churchillovy konverzace s jeho ženou.
Winston Churchill mluví zajímavě, ale hodně
Jinak Churchillovy bitvy před tím, než mohl úspěšně zahájit operaci Dynamo (záchrana vojáků od Dunkerku), o čemž film pojednává, se totiž konaly ve sněmovně, v kancelářích, po telefonu a dopisy. A udržet drajv u takto upovídaného filmu není nic snadného a sedělo by to možná spíše divadelní hře. Každopádně režisérovi Joe Wrightovi se držet pozornost diváka celou dobu prostě nedaří.
Přesto jde o solidní drama, které akorát vyloženě neexceluje. Tedy kromě Oldmana, který dokazuje, že je herecká extra třída.
P. S.: Nejsem znalec životopisu Winstona Churchilla. Možná že byl „až tak dokonalý“ a tím pádem filmu trochu křivdím.
Foto: © Focus Features
