Mám jistou slabost pro animáky, ostatně již dříve jsem se k tomu ochotně přiznal. Číst můžete ZDE. Ale to co předvedli pixarovci v jejich nejnovějším počinu, musí dostat každého. Takhle silný emocionální zážitek, v tak krásném hávu jsem dlouho neviděl. Coco startuje filmový rok 2018 hezky a nedivil bych se, kdybych na jeho konci tenhle animák zařadil do letošní topky. Ale nepředbíhejme.
I přes povedenou trefu s animákem V hlavě se zdálo, že kdysi nechybujícímu studiu Pixar trochu dochází dech. Třeba Hodný dinosaurus byl průměrný až běda, třetí Auta byly fajn ale nic víc, a tak by se dalo pokračovat. Nicméně někdo si u Disneyho opět vzpomněl na to, že Pixar umí originální příběhy, a tak vznikl snímek Coco.
S rodinou to je někdy těžké, ale…
Animák s nenápadným a před zhlédnutím trochu nečitelným názvem (význam vyzrazovat nebudu, jděte do kina ;)) rozvíjí příběh mexického chlapce, který se kvůli své touze být muzikantem, dostává do rozbrojů se svou živou a dokonce i mrtvou rodinou. Zápletku nemá cenu rozmazávat, ale postavila základ pro krásné a nenásilné předávání poselství, jakože rodina je důležitá, ale stejně tak by si člověk měl plnit své sny.
Nepochybuji, že nemusíte být zrovna cynik, abyste se při přečtení podobných vět ošili a dopředu se obávali přílišného patosu. Jenže Coco vše podává tak přirozeně, nenásilně a hlavně upřímně, že se bez problému otevřete emocím a nakonec se možná dojmete jak už dlouho ne.
Svět mrtvých jako rozjuchané a barevné místo
Pokud si ale chcete udržet tvrďáckou fazónu, přesto docenit kouzlo filmu, nic vám nebude bránit žasnout nad barvitou říší mrtvých. Svět, ve kterém zvolání „hejbni kostrou“ získává doslovný význam, hýří barvami, je prodchnut vtipnými a zajímavými nápady a nepřestává udivovat. A navíc je v něm Frida Kahlo! Že vám oči budou přecházet tak není vůbec přehánění. Mnohdy i uši. Všudypřítomní mariachiové a muzikanti rozehrávají chytlavé melodie a třeba ústřední píseň Remember me (Vzpomínku máš) je i vzhledem k dění skutečně nádhernou záležitostí.
Samotné finále patří k jedněm z nejsilnějších záležitostí, které jsem kdy viděl. Nejdříve chytne tempo a dramatické podtóny, které vás pohltí a perfektně napnou, aby vás následně dostalo skutečně emotivním rozuzlením. To sice nepřichází nečekaně, dokonce naopak, přesto se mu lze jen těžko bránit.
Coco totiž stojí na dobře vygradovaném a vypointovaném scénáři. Nabízí silné, uvěřitelné postavy a zajímavě vymyšlený svět, se kterým si vyhráli šikovní a kreativní lidé. Ti nyní zaslouženě sklízí úspěch v podobě chvály i tržebních úspěchů. Věřím, že ani akademici při předávání Oscarů nezůstanou hluší, protože tenhle film si zaslouží možná víc než jen sošku za nejlepší animovaný film. Tohle byl skutečně výjimečný zážitek a Pixar ve své nejlepší formě. Nedělejte tedy drsňáky, vyrazte do kina a vychutnejte si dávku emocí, kterou vám žádná Ordinace v růžové zahradě nenabídne.
P. S.: Pro milovníky Ledového království nebo i pro ty, kterým už chybí Vánoce. Jako předfilm běží Vánoce s Olafem a je to taky fajn podívaná 😉
Foto: © Walt Disney pictures / Pixar
