Čím víc mám práce, tím méně se mi chce pracovat. Proto ji odkládám, dokud se nedostanu na nesnesitelnou hranici, kdy mě má práce a povinnosti převyšují a zahlcují takřka na každém kroku. A tak se, notně nerada, ponořím do pomalého plnění svých závazků.
Není už snad mezi námi takového, kdo by se ve svém životě nepotýkal s prokrastinací. Zbytečné marnění času známe všichni a kdo říká, že ne, lže si do kapsy. V každém druhém odborném článku zabývajícím se prokrastinací je nám doporučováno vést si to-do-listy a plánovat. Je to ale reálné?
Ne každý šťastlivec oplývá železnou sebekázní, která jej přinutí odhlédnout od mnohem zábavnějších a lákavějších činností, a věnovat svou pozornost právě té činnosti, kterou by se v danou chvíli měl zabývat. Navíc od doby Facebooku, virálních videí a obrázků roztomilých kočiček, pejsků a miminek, které máme beprostředně po ruce díky mobilnímu internetu v chytrém telefonu, se nám ztěžuje možnost na chvíli „zmizet ze světa“ a zapracovat na sobě.
Mnoho studentů se s prokrastinací potýká zejména během zkouškového období, je vskutku neuvěřitelné, nakolik může být vzrušující cídění léta zašlého kuchyňského dřezu v porovnání s učením všech problémů světa nebo chemických výpočtů. Se špatným rozvržením času a ztrátami se setkávají také lidé pracující v home-office. I když zmíněný způsob práce zní pohodlně a lukrativně, musíte si umět poručit a efektivně si rozvrhnout práci.
Skoro by se dalo říct, že si takový malý time-management dáváme každoročně jako předsevzetí. Budu pravidelně jíst, budu pravidelně cvičit, budu se pravidelně učit a podobně. Po několika beznadějných pokusech však ale většinou vzdáváme. Všechno. Všichni.
Soustředění a sebekázeň
Co takhle se chytit psychologických rad a zkusit si na každý den naplánovat časový rozvrh, kterého se budeme držet? Zkrátka si hodinu po hodině zkuste realisticky rozepsat, co musíte kdy udělat a co je třeba bezpodmínečně stihnout. Zahrňte do svého rozvrhu pauzy na jídlo i na odpočinek. Pak se můžete chvíli kochat svým skvělým výtvorem a pak většinou sledujete… jak jednotlivé body a časy porušujete.
Dejme tomu šanci
Nemá smysl lajnovat si celý život do časových kolonek, které stejně nedodržujeme. Jen málokoho donutí přimět se k učení nebo práci seznam napsaný na cáru papíru. Ale věřím, že postupně bychom se s tím cárem papíru nebo malým diářem mohli naučit sžívat, alespoň rámcově. Dávat si aspoň mezníky, kdy co musíme mít hotové. Naučit se díky časovým rozpisům kriticky vyhodnocovat situace a občas se vzdát příjemných záležitostí, které nám alibisticky vyčistí hlavu.
Když se totiž naučíme dokonale pracovat se svým časem, můžeme si vyšetřit i volné chvíle, které můžeme trávit, jak je libo. Když se totiž zamyslíme, zjistíme, že zbytečně moc volného času strávím zíráním do prázdna nebo na facebookovou zeď, na níž se nám objevují stále stejné příspěvky pořád dokola. Když se ale přemůžeme a zírání do prázdna a internetovým radovánkám na (celistvou) chvíli odoláme, budeme mít jednak více cennějšího času a jednak si časem navykneme věnovat se soustředěně po určité časové celky jen jedné činnosti, což dozajista zkvalitní celý náš život. A jak to máte s organizací času a prokrastinací vy?
Foto: Pexels.com
