Podle mnoha lidí je Amsterdam jedno z nejhezčích a nejpohodovějších měst vůbec. Je známé nejenom jako mekka marihuany a distriktu s červenými lampami. Jsou tam taky, na rozdíl od Německa, pohodoví lidé jako v Itálii, a na rozdíl od Itálie tam přesto vše funguje – jako v Německu.
Pokud nemusíte úplně koukat na peníze – anebo vás vyšle na euro-víkend do Amsterdamu zaměstnavatel, který vás má rád a nekouká úplně na peníze – a máte tak hezky nebaťůžkářský rozpočet ve výši tří průměrných platů v ČR, tak my vám v našem třídílném seriálu řekneme, jak je utratit.
Poznámka, kterou nemusíte číst: Amsterdam v lednu nebo únoru má taky výhodu, že na rozdíl od Thajska tam nepotkáte všechny lidi, které potkáváte v Praze nebo Karviné.
Vyrazte určitě nízkonákladovkou, protože na tu hodinu něco letu je opravdu jedno, na čem a jak sedíte.
Po úspěšném příletu na obří, ale nádherné letiště Schiphol doporučujeme zakoupit jízdenku na vlak do centra.
Přesto, že oficiální dopravní web tvrdí, že si máte koupit jízdenku předem online, protože „na místě je to někdy obtížné“, tak tomu nevěřte – v hale vás čeká víc automatů, než je u nás imigrantů, a jejich obsluha je připravena i pro osoby s nevalným intelektem. Chci jízdenku do centra, klik, pro dva, klik, platím kartou, PIN, nazdar.
Vlaky jezdí každou chvíli a příjemně překvapí funkční wifina, kterou takoví online závisláci po příletu ocení. Vždyť po hodině něco v letadle aby člověk nebyl nervy bez sebe, co se na Fejsbůku urodilo, že jo… A taky je potřeba dát check-in na letišti, ve vlaku a na hlavním nádraží – naštěstí, všude je wifina, a na rozdíl od civilizací jinde, opravdu free.
Vlakem to je příjemných 15 minut, co akorát stíháte ten Facebook plus taky whatsapp, messenger, instagram a snapchat. Jakmile vystoupíte a dav vás vyplivne před hlavní budovu Central Station, stanou se dvě věci:
Zaprvé, ač se na to připravujete poctivě studiem českých zpráv, neuvidíte žádného uprchlíka, jen asi dva policajty u nádraží.
Zadruhé, naskytne se vám tento pohled, který vám napoví, že rozhodnutí utratit tady peníze odložené na důchod bylo správné:
a otočíme hlavu doprava…
… a pokud chceme nutně hned vidět moře, dáme malou procházku za nádraží:
Co nepřipraveného člověka šokuje je to, že namísto milionu běženců ho čeká milion kol. Toto je „parkoviště“ u nádraží. Čtyřpatrové, mimochodem.
Na kola vůbec třeba dávat pozor. Tady je hierarchie kolo, dlouho nic, a pak taková pakáž jako auta a chodci. Kola snad nemají ani červenou – resp., málokdy je vidět, že by houf kol zastavil na červenou, oni jedou hlava nehlava.
Na kanály si třeba zvyknout, a zvyká se lehce. Perfektně se podle nich orientuje, a v kooperaci s offline aplikací je tu člověk za den jako doma. K aplikacím se ještě dostaneme v pokračování.
Amsterdam má opravdu zapamatovatelnou strukturu, kterou velice zjednodušeně vyjadřuje toto schéma. Červenou jsou označeny body, které je třeba vidět, a bude o nich řeč v našem seriálu. Modrá zóna je pro cestovatele, kteří chtějí víc kultury, restaurací a shoppingu, růžová zóna je pro ty, co chtějí všechno ostatní.
Od Central Station k hotelu, pokud ho tedy máte v centru, je příjemná procházka. Kolečka vašeho kufru se sice lehce na všudepřítomných kostkách vyhrkají, ale Amstr za to stojí. Po návratu si koupíte novou Rimowu, a tentokrát ne v Sapě.
Amsterdam je nádherný večer. Typické úzké uličky, všude bary, restaurace, terasy, lehátka, vůně marihuany a dobrého jídla.
O restauracích a shoppingu bude další samostatná část příběhu, stejně jako o muzeích, které je nutno vidět.
Možná zklameme čtenáře čekající na recenzi Red Light Districtu, ale to by bylo jednak jiné téma, a jednak se vše za pár dnů nedá stíhat, navíc všeho moc škodí (tip šéfredaktorky: Nekupujte si v coffeeshopech od hladu muffiny a bábovky na cestu, přestože si myslíte, že stejně nebudou z nějakého přeturistikovaného shopu působit a vy tu trasu do Bruselu v pohodě odřídíte. Bohužel, bohudík, fungují…).
Takže zpátky k centru: pro slušné, nehulící a po poznání, jídle a nákupech dychtící turisty můžeme doporučit modrou zónu z naší mapky nahoře, obzvláště uličky kolem Anna Frank Huis mají ideální polohu. Je to pěšky 15 minut na západ směrem k muzejím a shoppingu. A když jeden večer chcete přesto poznat Red Light, uvidět fakt davy bavících se lidí, Ukrajinky ve výkladech, všudepřítomnou vůni trávy, tak to máte pěšky 10 minut na východ.
U domu Anny Frankové mimochodem uvidíte neuvěřitelnou frontu, či prší nebo sněží, celý den. A když máte pocit, že už je maximálně dlouhá, tak další den je o dvacet metrů delší.
Toto město je kromě výše uvedeného proslaveno i svými Cruises, to jest vyhlídkovou plavbou. Ta se dá koupit na hodinu, nebo na den, kdy si vždycky na zastávce vyskočíte, zkouknete část města a zase nasednete na nejbližší povoz. Perfektní. Jen vybírejte opatrně, některé lodě jsou spíše králíkárny, naopak ty od Hard Rock Café mají pohodlné lavice a v ceně máte nějakou tu zábavu. Další rada zní, počkejte si na léto, zážitek v otevřené lodi je neporovnatelně větší.
Až při procházkách městem narazíte na tuto sci-fi budovu, jste na Museumplein, mecce muzejí. Před vámi Muzeum of Modern Art, vedle vás Van Gogh muzeum a za vámi, přes nádherné náměstí, Rijks Museum. O všem budeme psát v pokračování.
Dnešní úvod zakončeme odkazem na nenápadnou firmu Coster, na kterou natrefíte při toulkách kolem Museumplein, konkrétně na Paulus Potterstraat 2. Nenápadný soubor vilek ukrývá významného výrobce a prodejce diamantů, který je krom jiného odpovědný za britskou královskou korunu. Zdarma se můžete podívat do výroby a přes obchod, kde si asi nic nekoupíte, protože na to rozpočet 2000 eur nestačí ani z dálky, se dostanete zpátky do reality. Ono to po zhlédnutí těch cenovek s číslovkou 100 000 eur potřeba.
Coster má patent na technologii výbrusu diamantů a dokonce mají zápis v Guinessově knize.
Tak abychom vás neunavili, zatím konec. Příště o hotelu, který doporučujeme všemi deseti, o shoppingu, jídle a famózním Amsterdam Duck Store.
