Brnem od úterka otřásá případ zavražděné dívky, jejíž tělo bylo nalezeno v arboretu Mendelovy univerzity. Situace kolem případu se navíc vyostřila nedostatkem informací, které se policie doposud zdráhala vypustit.
Okolností, kvůli nimž událost zasáhla široké spektrum lidí, je mnoho. Už jen to, že média o oběti násilného činu referovala jako o studentce, přilévá olej do ohně, který se momentálně v Brně jakožto studentském městě se sídlem tří velkých univerzit, rozhořel.
Fakt, že k činu patrně došlo za bílého dne na poměrně frekventovaném místě, kterým denně projde velké množství lidí, na pocitu bezpečí nepřidá. A nakonec vědomí, že policisté a vyšetřovatelé ještě den po vraždě apelovali na obyvatele čtvrti, v níž se čin udál, aby poskytli informace a svědectví o uplynulých událostech, přispělo ke vzniku paniky a strachu.
Strach je přirozeným mechanismem, který se v takovýchto situacích aktivuje. Od úterý do čtvrtku navíc lidé nevěděli, zda vrah nezaútočí znovu, nebyl znám jeho motiv ani vztah k zavražděné. Od čtvrtečního odpoledne je však známo, že zřejmě vraždil bývalý přítel zemřelé studentky. Nedokázal zpracovat fakt, že se s ním dívka rozešla a se vzniklou situací se tedy vypořádal po svém. Je tedy nasnadě, že situace v Brně se zklidní a atmosféra na ulicích se začně opět uvolňovat.
Musí se stát tragédie, aby lidé byli opatrnější?
Než policisté objasnili alespoň pár okolností v tomto tragickém a choulostivém případu, stáhli se obyvatelé Brna do pomyslné ulity a byli ostražitější.
Internetové diskuze se plnily hysterickými výkřiky typu „včera jsem tudy také procházela, mohla jsem to být já“, „zkracuji si cestou přes arboretum svou každodenní trasu do práce/do školy/do obchodu, odteď už to dělat nebudu!“, „před deseti lety jsme tam byli na exkurzi, je to hrozné!“ a podobně.
Díky tragickým událostem si lidé na chvíli uvědomí, že i na ně osobně může v anonymních ulicích velkých měst číhat nebezpečí. Po odeznění několika týdnů se však situace vrátí do normálu a strach a ostražitost pomine. Je to ale dobře?
Je vcelku jasné, že nemůžeme žít tak, že se zabarikádujeme v bezpečí vlastního bytu nebo domu a budeme se izolovat od okolního nebezpečného světa. A ani v takto vypjatých krizových situacích to není řešením. Nemůžeme přestat chodit do práce nebo do školy a nechat se sžírat irelevantním strachem. I když nevědomí a nedostatek informací o proběhlém násilném činu nám na bezpečném pocitu zrovna nepřidá.
Týden ostražitosti a pak návrat do normálu
Je jisté, že události druhého březnového týdne zacloumaly s myšlenkami obyvatel minimálně Brna. Nebylo by ale ani udivující, kdyby se už následující týden o událostech nikdo nezmínil, ba na ně ani nepomyslel. Což je samozřejmě myšleno s nadsázkou.
Co tím ale chci říct, je to, že ačkoli žijeme v 21. století a tak dále, stále jsme nedospěli onoho utopického stavu společnosti, kdy osamělá dívka bude moci vyjít v jakémkoli denním čase do jakékoli ulice či jakéhokoli zákoutí, aniž by jí hrozilo nějaké nebezpečí.
Čímž bych skutečně nerada sklouzla k onomu odsuzování, že „znásilněné a zavražděné ženy si o svůj osud nějakým způsobem koledovaly,“ to rozhodně ne. Skutečně nic, ani vzhled, oblečení ani chování jednoho člověka neopravňuje nikoho druhého k násilným činům.
Minimalizace rizika
Na druhou stranu je přinejmenším rozumné umět vyhodnotit potenciální riziko a vyvarovat se mu. Skutečně je vhodné, aby se dívka ve velkém městě vracela domů nad ránem sama z diskotéky? Možná, že s alkoholovým posilněním by mohl být její strach upozaděn, což ale bohužel neminimalizuje riziko.
Ano, odchýlili jsme se od brněnského tématu. Co je ale zcela jistě vyplývající, je to, že bychom neměli být ostražití až v momentě, kdy se něco přihodí. I když je otázkou, nakolik mohla brněnská studentka takto tragický vývoj situace předpokládat a být tedy ostražitá.
Dnešní trh však nabízí spoustu vymožeností, kterými se můžeme v krizové situaci bránit. Za všechny jmenujme například pepřový sprej. Je ale i tak evidentní, že nebohou studentku by pepřový sprej nezachránil. Minimálně proto, že i kdyby u sebe měla celý arsenál obranných pomůcek, s největší pravděpodobností by ani nepředpokládala jejich použití. Ostatně, není se čemu divit. Sešla se s bývalým přítelem, jemuž zřejmě důvěřovala, útok z jeho strany patrně neočekávala, což není nikterak neobvyklé.
Ani já jsem chválabohu osobně pepřový sprej nikdy nemusela použít, a nadto pochybuji, že by mi nějak významněji pomohl, pokud s ním nebudu umět zacházet a útočník bude jeho použití očekávat, ale budiž. Alespoň je dobré jej mít u sebe. Je to sice do jisté míry alibismus, ale nikdy nemůžete vědět, kdy vám právě použití spreje nebo paralyzéru zachrání život. Nebo vás uchrání před doživotním traumatem velkého rozsahu.
A tak zatímco se Brňané pomalu uklidňují, že v jejich ulicích patrně neřádí šílený brutální vrah, můžeme se alespoň s klidem zamyslet, zda alespoň trošku nemůžeme vlastním přičiněním minimalizovat alespoň svá osobní rizika, díky nimž bychom se napříště mohli v podobné krizové situaci ocitnout také.
Foto: Pixabay, Wikimedia
