Hned na začátku přiznám, že Jason Bourne je můj nejoblíbenější filmový agent. Trilogii absolutně zbožňuji, Odkaz s Jeremym Rennerem ignoruji a přiznávám, že Bourne u mě vede jak před Bondem, tak i kolegou z „nemožných misí“. Proto jsem se jeho filmového návratu na jednu stranu nemohl dočkat, na stranu druhou se u mě také objevovala nervozita. A možná i proto ve mně zůstaly po projekci rozpaky.
Nesvezu se ale na vlně hejtu, který Bourne po prvních dnech od některých schytává. I čtvrtý díl jeho ságy je víceméně nadprůměrný a skvělý. Rozpaky, které ale vyvolává a které se u někoho transformují ve zklamání, pramení podle mě ze dvou věcí. Film působí až moc stejně jako Ultimátum a Mýtus. Některé scény jsou dokonce citovány doslovně, proto divák občas zažívá déja vu. A zadruhé, Bourne tentokrát není tím, kdo tahá za nitky. Mnohdy, dalo by se říct, je dokonce úplně vláčen událostmi a jinými hráči.
Čím víc ale nad tím přemýšlím, je to vlastně onou osvěžující aktualizací, která jej od předchozích dílů odlišuje, přesto se mnohým mohou zdát hybné momenty povrchní a vachrlaté. Ale i v životě stačí někdy málo, aby se člověk vydal určitým směrem.
Jednou z těch, kteří takto Bournea pošoupávají, je pracovnice CIA Heather Lee ztvárněna Aliciou Vikander. Její role, jak charakterově, tak vzhledem k vývoji děje, byla jednou z nejzajímavějších z celého snímku, především proto, že oplývala největší nevypočitatelností. Zastínila i chladnokrevnou odtažitost soupeřícího zabijáka, kterého hrál Vincent Cassel, která se v Bourneovi právě opakuje.
Pokud máte rádi Greengrassovo pojetí akčního filmu, tedy spoustu střihu a ruční kameru, budete velmi spokojeni i po formální stránce. Bourne z akčního hlediska převyšuje provedením jakoukoliv myslitelnou konkurenci. Navíc u hudebního kormidla zůstal John Powell, který stvořil pro tohoto Agenta bez minulosti jeden z nejzapamatovatelnějších a nejzajímavějších soundtracků všech dob.
Jednoduše řečeno, Bourne opět žene tep nahoru, s ničím se nemaže, a to i přestože tentokrát celou tu parádu neřídí. Některé jeho triky, potažmo triky tvůrců se zdají být ohrané, jenomže starého psa novým kouskům nenaučíš. I proto chápu, že si mnozí povzdechnou, že to tak úplně není ono. Hned po odchodu jsem to cítil podobně. Věděl jsem, že jsem zkouknul skvělý film, ale přišlo mi, že tomu něco scházelo. Přesto čím víc ze mě odplouvají prvotní pocity, dostavuje se opožděná radost z toho, že se agent s problémovou pamětí vrátil do akce.
Až si sedne rozvířený prach, který se zvedá, když oprašujeme legendy (ač mladé), věřím, že Jason Bourne najde své právoplatné místo vedle svých třech předchozích filmů. (Ještě jednou připomínám, že Bourneův odkaz ignoruji). I když se to možná na první pohled nezdá, přeci jen zajímavě rozvíjí jeho příběh. Sám si na střízlivější a reálnější zhodnocení kvalit tohoto díla nechám druhé zhlédnutí, ale s klidným svědomím se za Jasona Bourna ještě jednou postavím. Je to moc dobrý film, který bude akorát moc srovnáván se svou minulostí.
Foto: Oficiální stránky filmu
