Jako za pár let třicetiletý mladík nejsem asi úplně cílová skupina Bridget Jones, přesto si nepamatuji, že bych se takhle dobře v kině zasmál. A to jsem před nedávnem pochvaloval Buchty a klobásy, ke kterým bych měl mít přeci jen mnohem blíž, přesto zodpovědně můžu prohlásit, Bridget Jones je prozatím letošní komediální královna.
První díl se mi líbil velmi, druhý jsem asi ani neviděl, a tak jsem v kině neseděl s velkým očekáváním, i když první recenze nazančovaly, že je vlastně se na co těšit. A opravdu jim musím dát těmito řádky za pravdu.
Mix melancholie, situační komedie, vybroušených dialogů a především velkého charismatu ústřední trojice funguje totiž naprosto skvěle. Hugh Granta sice nahradil Patrick Dempsey (seriál Chirurgové), ale ničemu to nevadí. Jeho postava, miliardář Jack Quant, je ultrasympaťák, který si dokáže publikum získat od první vteřiny.
Colin Firth, tedy Mark Darcy, je jinak samozřejmě pořád uhlazený elegán, jenž se nevyžívá ve velkých emocionálních projevech a René Zellweger, Bridget Jones, sice změnila podobu (díky plastikám, jestli vám to uniklo) a dokonce zhubla, ale pořád zůstává tím roztomilým pakem, které si všichni zamilují… nakonec.
A všichni tři jsou neuvěřitelně vtipní a budete je mít rádi. A to až tolik, že asi ani nebudete vědět, na čí straně stát. Teď chápu, že nejste v obraze, ale nechci spoilerovat, tak jen napovím, že název filmu řekne hodně.
Když jde skvělá režie ruku v ruce s parádním scénářem
Každopádně největší díl za tenhle úspěch bych připsal režisérce Sharon Maguire, která už stála za prvním dílem. Zdá se, jakoby měla s postavou z knih Helen Fielding zvláštní pouto, díky kterému zvládá tuto „navždy svobodnou holku“ převést na plátna s lehkostí a samozřejmostí, kterou každý nevládne. Budiž důkazem ohlas na druhý díl, který spadl do klína jiné dámě.
Nešlo by to ale bez skvělého scénáře a ten má Dítě Bridget Jonesové vypilovaný takřka k dokonalosti. Vyváženě porcuje vtipy, při kterých se neřízeně mlátíte do stehen a hýkáte, scény, které nutí k jemnému úsměvu až po situace, které vás budou dojímat. Bez přehánění takhle silný materiál Britové naposled dodali, když do světa vyslali Lásku nebeskou.
Překvapivé skvělá a pohodová záležitost zaskočí ledaskoho. Očekávání příjemné, spíše průměrné komedie hrající na nostalgii vezme po pár minutách za své. Divák je za své nízké nároky odměněn bravurní komedií, která potěší i ty náročnější. Dokáže se totiž opřít o mnohem víc než o prvoplánový jednoduchý humor. Nechybí řízný sarkasmus, stejně tak drobná reflexe moderní doby. Linka Bridget a její staří kolegové versus moderní hipsterské vedení mě skutečně dostávala. I když mě dostávalo v tomhle filmu snad všechno. Skutečně jasný adept na komedii roku.
A pánové, až vás budou přítelkyně na tohle chtít vytáhnout, nenechte se přemlouvat. Slibuji, že vás to bude bavit. Mimo to by vás taky mohly chtít vzít na Prázdniny v Provence, což je údajně produkční tragédie kolosálních rozměrů.
Takže jeď Bridget…
Foto: Oficiální stránky filmu
