„Dneska budu řídit já, miláčku!“ Tak tahle věta vyřčená ženskými ústy má nebývalý potenciál zježit vlasy na hlavě alespoň poloviny mužské populace.
Tento článek určitě nemá v plánu odsuzovat ženy-řidičky a vyzdvihovat muže-řidiče, jakožto zavedené stereotypy. Ale co si budeme povídat, řízení vozidla je v mnoha domácnostech ožehavým tématem.
Říká se, že první zkouška řidičské odolnosti probíhá v autoškole. Druhé zkoušce vás podrobí už léta řidičské dovednosti ovládající otec, který vám, čerstvým řidičům, úzkostlivě půjčuje své auto a třetí zkoušce čelíte s partnerem na sedadle spolujezdce.
I ten nejharmoničtější pár se dokáže do krve pohádat kvůli řízení. Auto je vůbec ošemetným dopravním prostředkem, idylický roadtrip se může jedním mávnutím změnit v dusné peklo.
Ženský pohled: Pomalu a opatrně?
Ačkoli samozřejmě existují výjimky, většina žen dává při řízení auta přednost opatrnosti a obezřetnosti před impulzivní rychlou jízdou. Je jen málo žen, které vám ve vzteku prásknou dveřmi se slovy: „Jdu se projet, abych se uklidnila!“ a následně stráví hodinu zběsilou závodnickou jízdou autem, aby se tedy podle svých slov zklidnily a vydýchaly vyhrocenou situaci.
Proč jsou ale ženy za volantem tak opatrné? Dodnes nezapomenu argumenty své drahé maminky, která pokaždé, když jsme obvyklou půlhodinovou jízdu na chatu absolvovali téměř hodinu kvůli tomu, že ručička na tachometru nepřekročila 40 kilometrů v hodině, říkala, že se cítí být v silničním provozu zodpovědná úplně za všechny. A možná, že to tak u některých žen (a zejména u těch, co se i mimo město plazí stěží padesátkou) opravdu je.
Že se cítí být zodpovědné i za chyby, kterých se mohou dopustit i ostatní řidiči. Ta hrůza z toho, že sice jedete po absolutně nefrekventované hlavní, máte přednost, ale ta asi desetiprocentní pravděpodobnost, že zleva nebo zprava vyjede auto, které si vás nevšimne a napálí do vás, musí jednoho pořádně svazovat.
To jsme ale mírně odbočili k extrémům. Ženský styl jízdy je zkrátka a dobře oproti tomu mužskému přinejmenším opatrný a mnohé ženy, které jezdí i odvážněji, jsou stejně přihozeny ke stereotypní většině. Nicméně pomalá jízda, zbrklé a zmatečné popojíždění na křižovatkách a vytáčení motoru do vysokých otáček jsou věci, které vyloudí slzy v očích nejednoho muže.
Na druhou stranu, pánové, buďte rádi, že vaše drahé polovičky jezdí pomalu, protože kdyby se k té občasné zbrklosti, zmatečnosti a naprosto nelogickému zakrývání očí při blížící se katastrofě přibyla ještě vysoká rychlost, už by to bylo úplně nesnesitelné.
Mužský pohled: Rychle a zběsile?
Rychlejší a svižnější jízda, předjíždění, šetrnost k autu, to by mohly být atributy zkušeného řidiče. A klidná mysl se schopností flexibilně reagovat a vyhodnocovat náhle vznikající dopravní situace. Na tohle jsou prostě muži lepší než ženy. Netúrujete motor, když vyloženě nechcete, umíte na ledu smýkat hodiny, aniž byste to vymkli kontrole a umíte nadávat nám, ženám, které to všechno třeba neumíme.
A možná proto, že muži řízení prostě tak nějak přirozeně zvládají, tak se nedokážou na sedadle spolujezdce v autě, které řídí žena, ovládnout. Ne že bych byla klasický začátečník nebo že bych byla žena, která za volant usedá výhradně v případě nutnosti, koneckonců pár desítek tisíc kilometrů mám už odjetých, ale přítelovo všeznalé a pohrdavé „Zlatíčko, dojedeme ještě dneska?“ mi otevírá kudlu v kapse a touhu ho vysadit klidně v naprosté pustině, kde by mohla být alespoň nějaká možnost, že by ho za tu větu sežrali vlci.
Ne že by neexistovaly ženy, které by se mužům odvážily mluvit do řízení, ale z pozice zkušenějšího je to nutkání prostě tak nějak silnější, že? Ať je to, jak chce, faktem zůstává, že silné a něžné pohlaví se v motoristických záležitostech málokdy shodne.
Blbec v audině a děda s kloboukem
I když jsou muži asi lepší řidiči, statistiky ukazují, že ženy méně bourají. Možná proto, že jsou tak opatrné, pomalé a obezřetné. Ale i sebelepší obezřetnost jde do háje, pokud se setkáte s prominentním pitomcem, který cítí potřebu svému okolí i na cestách arogantně demonstrovat svou domnělou nadřazenost.
Prakticky každý řidič se už na cestě setkal s řevem vytúrovaného motoru zpravidla Audi nebo bavoráku, s nímž ho s velkou pompou například v nepřehledné zatáčce nebo těsně před zlomem v kopci předjel nedočkavý primitiv. A pokud se vám to ještě nikdy nestalo, pak existuje velká pravděpodobnost, že jste tím prominentním primitivem vy (slušní řidiči drahých, silných a rychlých aut prominou…).
No a úplně nejhorší jsou takzvaní čepičáři nebo kloboučníci. Důchodci s tlustými popelníky na očích místo brýlí plantající se nahrbení za volantem opečováváného favoritu v prostředku vozovky. A jedoucí třicítkou, takže prokazatelněji ještě pomaleji, než prototypálně opatrná žena. Je vcelku jisté, že ve své fyzické kondici dbají na bezpečnost silničního provozu svou pomalou a opatrnou jízdou, ale možná by na místo určení dojeli dříve, kdyby sedli na kolo nebo šli pěšky.
Zejména v místech, kdy je nemožné je předjet, jsou k zlosti řidičům i řidičkám bez ohledu na zkušenosti nebo pohlaví. Já osobně jim v takovýchto případech vztekle slibuji vyčleňovat alibistické polňačky pro seniory, na nichž se stejně víc než třicet jet nedá.
Ale víte, co je úplně nejhorší? Když se vám za toho seniora v klobouku nebo zmijovce zařadí opatrná řidička, která se ho bojí předjet i na prostranství, kde vidí kilometr před sebe. A když se odváží ho začít pomaličku předjíždět ve chvíli, kdy podřadíte a přejedete do levého pruhu…
Foto: Pexels, Pixabay
