V minulém týdnu rozhodl soud o odsouzení Američana Kevina Dahlgrena za několikanásobnou brněnskou vraždu na doživotí. Mohl by podle soudce totiž útočit znovu.
Podle slov soudce Michala Zámečníka, který stanovil Dahlgrenův trest na doživotní uvěznění, zavraždil Američan své brněnské příbuzné mimořádně brutálně a chladnokrevně. A proto, i když proti němu nebyly v soudní kauze použitelné žádné přímé důkazy, které by prokázaly jeho vinu, byl k doživotnímu trestu odsouzen na základě důkazů nepřímých.
Američan se proti rozsudku odvolal, nikterak velké šance na mírnější trest ale zřejmě nemá. V Brně totiž chladnokrevně zavraždil čtyři své příbuzné a svým činem tak prakticky vyhladil jednu fungující rodinu. Po činu se pokusil těla spálit, dým a oheň šířící se z garáže u rodinného domu ale přivolal sousedy, kteří o dění informovali hasiče a policii.
Poté s klidem odjel na letiště do Vídně a počínal si tak, že si nikdo v jeho okolí nevšiml ničeho nepatřičného. Po vraždě čtyř lidí slušný výkon, dalo by se říct. Je ale otázkou, zda bylo jeho počínání dáno jeho pevnou vůlí a hereckým talentem, nebo psychickou poruchou, kterou podle znaleckých posudků trpěl.
Na základě znaleckých posudků se totiž ukázalo, že Dahlgren trpí vážnou smíšenou poruchou osobnosti. Jeho porucha ale nenapovídá tomu, že by v osudný den jednal v nepříčetnosti. Naopak jeho jednání nasvědčovalo až maniacké promyšlenosti, s níž plnil jednotlivé úkony.
Frustrace vrcholící vražděním?
Dahlgren chtěl v Česku údajně zakotvit a živit se vyučováním angličtiny, což se mu ale příliš nedařilo. Zázemí našel u svých příbuzných, kteří mu nabídli přístřeší. A právě na nich si nakonec svou narůstající frustraci z neutěšeného a neúspěšného života v Česku vybil. Je to ale omluvou pro jeho čin?
Dozajista není. A Dahlgren by měl za své činy pykat, neboť jeho cílené násilí mělo za důsledek ztrátu čtyř nevinných životů. I kdyby byl totiž sebevíc nemocný, nemá, ostatně jako nikdo jiný, právo ukončovat životy druhých a rozhodovat o osudu svých blízkých takovýmto způsobem.
Je těžké říci, co se v dané okamžiky vražedného běsnění honilo americkému mladíkovi hlavou, faktem ale zůstává, že se ke svému činu nepřiznal a ani nijak nevyjádřil svou lítost nad tím, co se událo. I když není nikterak přímo prokazatelná jeho vina a proti němu samému neexistují přímé důkazy, podle nepřímých ukazatelů nad ním jeho vina tak nějak visí.
Možná by mu pomohla léčba, která by zmírnila projevy jeho osobnostní poruchy, nicméně následky, které už byly jeho jednáním způsobeny, rozhodly o odsouzení na doživotí ve věznici se zvýšenou ostrahou. A tak se zase jeden frustrovaný člověk nadobro vyřadil ze společnosti. Zmařené životy jeho příbuzných však nenavrátí a nevykompenzuje ani ten nejvyšší trest.
Foto: Wikimedia
