Dramatický skutečný příběh přibližně tuctu lidí ze dvou nezávislých expedic, kteří se v roce 1996 souběžně vydali na vrchol Mount Everestu a ne všichni se vrátili živí (a se všemi končetinami).
Ve filmu se objeví plejáda slavných herců a hereček (které ale většinou nelezou, jen podporují chlapy ze zázemí) a režíroval ho Baltasar Kormákur, takže jsem doufal, že bych mohl vidět něco, co nějakým způsobem vybočuje z normální hollywoodské produkce. Ale v tomto ohledu jsem se nedočkal.
Film je úplně normální hollywoodská produkce o obyčejných lidech, kteří se odvážně utkali s majestátní horou a pekelným počasím, a většina jich to přežila. Někteří se obětovali, některé zachránila láska k rodině atd…
Herci jsou velmi dobří, trikům není co vytknout, 3D má nějakou pointu, ale přes snahu o brutální syrovost je to všechno jaksi uhlazené, politicky korektní a velmi neprovokativní.
Tvůrci se chlubili, jak je jejich film realistický, ale přitom je v něm plno záběrů, ve kterých kamera krásně jemně pluje brutálním počasím ve výšce 8000 metrů, což sice vypadá elegantně, ale dost to koliduje s občasnými pokusy o syrovou realitu. Musím se přiznat, že se mi po 90 minutách začalo stýskat po něčem úplně praštěném z Cliffhangera nebo Vertical Limitu…
A vzhledem k tomu, že film začíná titulkem „Každý čtvrtý při výstupu na Mt. Everest zemřel“, tak vlastně Everest nebyl překvapivý vůbec ničím a skoro přesně dodržel matematický průměr…
Kupodivu, nejvíce mě na tomto filmu zaujalo to, co v něm nebylo.
Totiž, na začátku filmu je zmíněno, že většina lidí, kteří v něm na Mt. Everest lezou, nejsou horolezci, ale naprosto obyčejní lidi (učitel, pošťák), kteří zaplatili horolezcům za to, aby se dostali nahoru a tím si splnili nějaký sen, nebo jen zahnali nudu. A ti horolezci z toho mají úplně normální byznys, jako když provádíte turisty po Karlově mostě.
Proto není divu, že značná část výpravy následně nedodržuje zásady výstupu, nemá potřebnou přípravu, hádá se s vůdcem expedice a ohrožuje sebe i ostatní. A když pak jde opravdu do tuhého, všichni tak nějak automaticky očekávají, že se všichni podělají jen proto, aby je za cenu velké námahy a peněz zachránili. Manželka jednoho z lezců dokonce telefonuje příslušným nepálským orgánům a křičí do telefonu, že „když pro manžela nepošlete vrtulník, řeknu to CNN a uvidíte ten skandál“. A vrtulník přiletí, i když jsem si v tu chvíli skoro přál, aby nepřiletěl. A domorodí šerpové na to zpovzdálí koukají a čekají, až příští týden polezou za pár dolarů nahoru znovu. Bez kyslíku.
Z oněch drobných narážek a z Wikipedie vyplývá, že hlavní problém spočíval v roce 1996 v tom, že lidí na Everestu bylo moc a neměli dostatečnou průpravu. A dokonce se složitě vyšetřovalo, zda někdo někoho nenechal někde záměrně ležet, i když ho mohl zachránit. Vidím v tom nezanedbatelnou ironii, výpověď o stavu západní civilizace a podobné zajímavé věci. Těm se ale tento filmu téměř vůbec nevěnuje a žene se po tradičních, hladce vyježděných hollywoodských kolejích, kdy síla lidské odvahy je silnější než živly. Přičemž „lidská odvaha“ může znamenat i „vydržím s omrzlinami ležet a neumřít tak dlouho, než mě naloží do vrtulníku“…
