Během chladných měsíců je potřeba vyhnat z hlavy trudomyslnost, zastrašit podzimní lenost a nezapomenout, že i mimo léto můžeme objevovat skryté krásy cizích měst. Tak sbalte foťák, peněženku, pohodlné boty a teplý kabát! Nic jiného totiž potřebovat nebudete. Nával inspirace začíná právě teď.
Severoněmecký Hamburk je známý hned několika věcmi. Jako první se z hodin zeměpisu nabízí hned dvě varianty, které nám vehementně vtloukali do hlavy. Druhé největší německé město a významný přístav, takzvaná „Brána do světa“ (Tor zur Welt), jak mu často přezdívají. Má ale i podobné, zapamatování hodné prvenství jako stověžatá Praha, totiž analogicky by se dalo říci „stomostý“ Hamburk. I když sto je tady hodně velkým eufemismem. Ve skutečnosti vede přes mohutné Labe 2428 mostů, nejvíce v celé Evropě.
V tomto článku jsem se zaměřila pouze na jednu jeho městskou část, kterou v posledních letech zasáhl architektonický boom. Nevýrazné historické HafenCity prožívá od roku 2007 přerod do moderního tahouna celého města a odhaluje několik oku lahodících skvostů, které je třeba zmínit.
Architektura z jedné tuhy
Velký rozdíl, oproti českým ale i jiným evropským městům, dělají dvě věci, které logisticky nejsou složité a konečný obraz významně ovlivňují. Prvním je výběr architekta. Lidé v rozhodujících pozicích kvůli němu uspořádali velkou mezinárodní architektonickou soutěž o autora Masterplánu, který vyhrál holandský tým Kiela Christianseho. Díky tomu se vyhnuli dojmu „poslepované vesničky“, kterou vymýšlelo několik odlišně smýšlejících venkovních designérů, a jednoduše propojili podobu všech nově vznikajících objektů.
Druhou zásluhu má filozofie, která si klade za cíl eliminovat zájmy soukromníků a zdůraznit jednotu celého Hamburku. V Praze nereálná představa, kdy si město diktuje veškeré podmínky výstavby, a má pod malíkem všechno, co se nově pne k nebi, je tady samozřejmou realitou.
Přehlednost a jednoduchost aneb Tady se neztratíš
Bojíte se, že vám nové město zamotá hlavu a značku každého ztraceného turisty, obrovskou ve větru se klátící mapu, raději necháváte doma? S přehlednou tabulí Was ist wo – Co je kde v každém obvodu máte všechny důležité body, restaurace, ale třeba i obchody na dosah ruky. Podobně jako na mapách v nákupních centrech!
A jednoduchost vládne i všemu ostatnímu. Například existuje rozhodnutí, že všechny budovy musejí být přístupné ze dvou výškových úrovní a v dolní části dobře izolované. Proč? Kdyby přišly záplavy, mávnou Hamburčané ráno nevšímavě rukou a nevzrušeně pokračují dál. Důmyslně promyšlenou tady najdete i takovou trivialitu jako schody. Všude mají stejnou podobu – z jedné půlky schůdná cesta, z druhé pohodlné lavičky s výhledem. Můžete také volně nasávat atmosféru pohodlnou procházkou kolem řeky, všechna nábřeží totiž musejí být veřejně přístupná. Nenarušují je tak žádné vyčnívající budovy nebo soukromé pozemky až k okraji toku.
Fenomenální budova Labské filharmonie
Labská filharmonie je tak trochu pražská Blanka. Její stavba ale stála mnohem hlubší sáhnutí do kapes, celkově tři a půl krát víc, než se původně plánovalo (dohromady asi 21 miliard korun). Na první pohled ale určitě každému milovníkovi architektury zalichotí. Skládá se ze dvou částí. Spodní cihlové, která vznikla přetvořením skladu z šedesátých let na nynější parkoviště a vrchní prosklené, evokující rozbouřené říční vlny.
I ta má ale skrytý ne prvoplánový interiér. „Srdce“ stavby tvoří tři rozsáhle koncertní sály, jelikož ale nepotřebují téměř žádné přirozené světlo, našla „slupka“ v obvodu jiné uplatnění. Najdete v ní poskládaných několik hotelových i bytových jednotek. Kousek od tohoto gigantu stojí ještě infocentrum, ve kterém z přilehlých rour uslyšíte rozmanitý hudební repertoár filharmonie. Premiéru zažila budova teprve nedávno – jedenáctého listopadu.
Foto: kcap.eu, guilding-architectures.net, ceskatelevize.cz
