Módní diktát nám už dávno neříká jen to, co bychom si měli obléct na sebe. Stále častěji přichází s novou módou také přizpůsobení životní filosofie a životního stylu. Je to ale nutné?
První velkou vlnu tohoto životně-stylového diktátu jsme měli možnost zaznamenat na přelomu tisíciletí, kdy společnost atakoval fenomén muže-metrosexuála. Do čela tohoto fenoménu dosadila média Davida Beckhama, který se následně stal ikonou mnoha mužů.
Zkrátka a dobře, vypadá to, jako by společnost i muži na prahu roku 2000 zjistili, že i příslušníci silnějšího pohlaví mohou používat kosmetické přípravky a začít dbát o svůj vzhled. S tímto nebývalým objevem se ulice měst pomalu začaly zaplňovat navoněnými, nagelovanými a stylovými muži.
Ne že by do té doby muži o sebe nepečovali, ale používání mužské kosmetiky a přílišná péče byla považována za zženštilost. Jako každý jiný trend i tento se dočkal svého vyhnání do extrému. Upravený muž, který o sebe dbá, je pro ženy dozajista přitažlivý. Přesvědčení, že pořádný chlap má smrdět, padlo koneckonců už mnohem dříve před nástupem metrosexuálů.
Nicméně je otázkou, zda muž, který má v koupelně více kosmetických přípravků než jeho partnerka a muž, který choulostivě dbá na to, aby si ve větru nepoškodil důkladně nagelovaný účes, má ještě něco společného s ideálem dokonalého muže.
Od metrosexuála k yuccie
Trend metrosexuálství mírně vyčlenila soustavná mužská (i ženská) touha po krásném svalnatém mužném těle. Muži se tak ve víře, že s „hot“ tělem budou také „in“, vrhli do posiloven. A z počátečního nenápadně vzestupujícího trendu se řady milovníků fitness a zdravého životního stylu nečekaně rozrostly.
Do opozice proti nim a vlastně tak nějak proti všem se začali stavět staří známí hipsteři. Převážně mladí lidé s potřebou se vymezit a být jiní. Je vlastně tak nějak normální, že se životní styly, filosofie a móda staví do protikladů. Co bylo dříve divné, stává se normálním a pořád dokola. Hipsteři s jejich filosofií posunuli divnost na nový a vyšší level.
Intelektuální nahlížení na svět ideálně skrz výrazné brýlové obroučky, oblékání starých věcí a posléze módních kousků, které jako staré vypadají, specifický účes a rachitická postava se navzdory hipsterské snaze nebýt specifikovatelný stala jejich téměř základním poznávacím znakem.
Poslouchání odsuzované hudby, vysedávání ve fair trade vegan bio kavárnách, rádoby ošuntělý vzhled a málo peněz, na kterých přece nezáleží, i to jsou znaky hipsterského přístupu k životu. Zpočátku se hipsterství zdálo být mladým a svěžím vánkem v řadách rádoby dokonalé společnosti, a mělo našlápnuto k přijetí lidské nedokonalosti a individuality. Než se stalo mainstreamem.
O alternativě a jejím přerodu v mainstream jsme již psali zde.
Hipstery, zdá se, jejich mainstreamovost nezdolala. A tak pomalu a tiše můžeme pozorovat jejich vývoj. Vlastně se tak trošku láme a dostává na rozcestí, z něhož vedou dvě pomyslné pěšinky. Na první z nich vykračuje takzvaný lumbersexuál, který slibuje být prototypem moderního zálesáka. S flanelkou, dýmkou, farmářskými botami a batohem na zádech evokuje pohodovost, praktičnost a mužnost dřevorubce. Výrazným znakem se zdá být také nezbytný plnovous.
I trend muže-lumbersexuála má různé pojetí a muži si z nového vzoru přebírají třeba jen dílčí prvky do své image. Faktem ale je, že pokud se muž tváří jako drsný dřevorubec, ale v batohu má místo sekery macbook, a navíc se téměř štítí pořádného krajíce chleba, protože je v něm lepek, je spíše než k obdivu k smíchu.
Vraťme se ale k onomu rozcestí a pomyslné druhé stylové pěšince, po které si sebevědomě a prozatím s úspěchem vykračuje yuccie. Nebo možná spíš jede na zrekonstruovaném kole, ideálně značky Favorit. Výraz yuccie ukrývá spojení slov Young Urban Creative. Kdybychom měli jít ještě víc do hloubky, tak yuccie se v podstatě vyvinul z trendu yuppie (Young Urban Proffesional), který symbolizuje úspěšného městského muže, jehož hlavním úkolem je vydělávat peníze.
Yuccie si tedy část své filosofie přebral od starších yuppies a část si hrdě ponechal z hloubi své původně hipsterské duše. V zásadě tedy kombinují svou kreativitu s vyděláváním peněz, přemýšlejí plasticky a zkoumají, jak by mohli své neotřelé kreativní nápady zpeněžit. Yuccie si chce vydělat peníze, ale odmítá se vzdát své kreativní nezávislosti. No, a nový trend je na světě.
Je to ale zapotřebí?
Určité subkultury v naší společnosti vždy byly, jsou a budou. Jen si vzpomeňme na punkery, příznivce emo, metalisty, folkloristy?! Každá z těchto subkultur razí nějaké své heslo, podle něhož pak naplňuje určitou filosofii. Je ale otázkou, jestli to je nezbytně nutné pro plnohodnotný a spokojený život.
Všichni se určitým způsobem podřizujeme módnímu diktátu, ať už z hlediska oblékání, nebo životního stylu. Ale ve skrytu duše bychom měli zůstat především sami sebou. Jistěže, hipsterství prostupuje i onen skryt duše, ale… opravdu to tak cítíte?
Je skutečně nutné vypadat jako dřevorubec, když do lesa nevyrážíte ani na houby? Na většinu takovýchto otázek existuje jednoduchá, přímočará racionální odpověď. Možná není tak úplně potřeba následovat každý nový trend, protože to nejcennější, čím může každý člověk působit na své okolí, je jeho individualita.
A onu individualitu není potřeba demonstrovat navenek. Pokud se totiž srovnáme sami se sebou, bude z nás naše individualita a originálnost vystupovat bez ohledu na to, jestli ji podpoříme brýlemi s vintage obroučkami nebo okázalým odmítáním všeho mainstreamového. Vyzrálý, silný a dospělý mladý člověk totiž demonstruje svou osobnost právě tím, že se nepotřebuje pozérsky vymezovat, naopak, že si dokáže udělat svůj zdravý názor, za nímž je také schopný si stát.
Foto: Pexels, Pixabay
