O tom, že se lidé mají mít rádi, věřit sami sobě a vědět, že mají určitou hodnotu, aby se nepodceňovali, už toho bylo napsáno hodně. Jak ale dosáhnout optima?
Láska k sobě samému totiž může v některých případech velmi snadno přerůst v egoismus, kterého se pak už jen velmi špatně zbavuje. Jedna věc ale je zdravě si věřit, a ta druhá být absolutně nekritický vůči své osobě. Zásadní rozdíl mezi egoismem a zdravým sebevědomím by pak logicky měl být ten, že lidé se zdravým sebevědomím o sobě do jisté míry mohou pochybovat a kriticky o sobě přemýšlet.
Mnoho lidí se v dnešní době mít rádo neumí. A je to velká škoda. Jejich neustálé podceňování jim komplikuje život, i když si to oni sami nechtějí tolik připustit. Jde o to, že každý z nás musí najít optimální míru sebelásky, která nás bude posouvat vpřed a nebude nás ničit svou slepotou. Je jasné, že i na zdravém sebevědomí je potřeba pracovat, stejně jako na dalších aspektech osobního rozvoje.
Sebevědomí jako lék
Říká se, že někteří lidé k tomu, aby si začali věřit a nepodceňovali se, potřebují dospět. Někomu to trvá rok, někomu klidně deset. Na konci jejich „dospívací“ cesty by ale mělo být poznání a uvědomění si vlastní hodnoty, kterou jim nikdo jiný nebude schopen snížit. Ta cesta není snadná, ale i malé krůčky směrem k cíli se několikanásobně vyplatí.
Je otázkou, jestli je těžší vypracovat si u nesebevědomého člověka sebevědomí, nebo naučit pokoře egoistu. V obou případech je nutné sebezapření a alespoň mírné vybočení z komfortní zóny. A tak se i egoista bude jednoho dne muset podívat na sebe, své chování a svůj život pohledem kritika. Což není ani trochu lehké.
Součást osobního rozvoje
Na druhou stranu se kritický pohled vyplácí. Občas není špatné si zpětně promítnout situace, v nichž jsme se nacházeli, a zavzpomínat a zhodnotit, jak jsme se v nich zachovali. Není vždycky lehké zachovat se správně a spousta lidí dělá chyby. Nikdy však není úplně pozdě na jejich nápravu.
Zkuste se tedy například zamyslet, jak se chováte vůči svým přátelům a rodině, zdali vás zajímá, jak se mají, jaké jsou jejich životy a problémy a jestli se snažíte jim pomáhat. Pokud zjistíte, že o svých blízkých prakticky nic nevíte, zato oni o vás vědí všechno, uvědomte si, že možná také trpíte zahleděností do sebe. Zkuste to změnit. A překročit tu hranici zpět, někam, kde bude míra vašeho sebevědomí únosná.
Foto: Unsplash/Martin Miranda, Karl Fredrickson
