Dnes se dá spočítat a do binárního světa převést téměř všechno. Měří nám rychlost na silnici, hladinu alkoholu v krvi, tlak, množství vody, tuků nebo svalů v těle… Takže ani IT hračičky pro měření fitness aktivit nebereme jako osmý div světa. Ale jak je to s jejich přesností?
Nedávno jsem v jednom z deníků četla přehled alkohol testerů, tedy těch domácích, které si levně zakoupíte přes internet a slepě spoléháte na jejich přesnost. Marně, testy ukázaly, že spoléhat se nevyplatí. Škoda, týden před tím mi jeden z Číny přicestoval. Ani měření cukru, vody, tuků či svalů nebývá nejpřesnější. Záleží na kvalitě (a ceně) přístroje. Jeden ukazuje, že máte 30 % tuku v těle, druhý přístroj jiné kvality ukazuje 20 %. Je jasné, kterému budete věřit. A pak jsou tady přístroje, které měří fitness aktivity. Ať už jsou to samostatné jednotky, které nosíte na zápěstí, prstu, pasu a v kapse, nebo jsou to přímo přístroje jako orbitrek, stepper či pás, které tyto hodnoty u cvičení měří a zobrazují na displeji.
Zázračný orbitrek
Když člověk všechno přepočítává na kalorie, buď v tom umí chodit, nebo se z toho zblázní. Například velikonoční čokoládový medvídek Lindt má 500 kcal, sníst ho dokážete během pár minut, ale shodit 500 kcal trvá nepoměrně delší dobu. Podle monitoru na orbitreku se to dá stihnout i za 15 minut. Skutečně? Ne. Problém je v nastavení po minulém uživateli. Pokud měl větší nadváhu, kterou do paměti přístroje zadal, chytré jádro stroje je nastaveno na přepočítávání ve větším měřítku. Stačí vám zaktualizovat nastavení, ale ani tak není jistota měření 100%, je pouze orientační.
Jeden z mnoha testů ukazuje, že nejpřesnějšího měření jsou schopné pomůcky připojené k trupu těla. S rukou se hold pořád nějak mrská a přístroj na zápěstí si s tím ne vždy dokáže poradit. Mobilní aplikace jsou pak samostatnou kategorií. Sama několik let využívám Runkeeper a nikdy jsem neměla potřebu přejít ke konkurenci. Aplikace funguje relativně dobře, z mé zkušenosti jsou ale spolehlivější ve městě, v lese o něco méně.
Když je trať nápadně klikatá…
Před týdnem jsem s přítelem podnikla jednu z vycházek „do divočiny“, do srdce Českého Švýcarska. Aplikaci jsem zapnula do módu Walking a po dobu výletu jsem ponechala mobil snímat trať, její délku, počet spálených kalorií a počet kroků. Přiznám se, že po 8 hodinách jsem ji vypla s trochu trpkým pocitem, do 20 kilometrů mi chyběly 2 metry… Vedli jsme si cestopis, takže aplikací vyznačená trať měla posloužit jako podklad k zápisu. Když jsem večer mapu z aplikace příteli ukázala (přes mapy je machr), hořkosladký sen o 19, 98 kilometrech se rozplynul. „To je pěkná blbost, takhle klikatě jsme nešli.“ A bylo. Při běhání ve městě se mi cesta nikdy nezdála „klikatá“. Můžu se jenom domnívat, že problémem je spojení mobilu se satelitem, které zhoršuje husté zalesnění… Stejného principu využívá i ostatní tzv. nositelná technika, která slouží k měření aktivit a údajů. Takže suma sumárum? Věrohodnost jen v určitých mezích.
Problém jménem kalorie
Údajně největší problémy mají tito pomocníci s počítáním kalorií, s takovým závěrem letos přišla Stanfordská univerzita. Uvádí chybovost od 27 % pro elegantní FitBit až do 93 % u finské PulseOn. Problémem je to, že přístroje pracují na bázi předpokladů, ne reality. To znamená, že zadáte své parametry a přístroj vyhodnotí, kolik kalorií byste za danou dobu měli spálit. Slovo „měli“ je klíčové a tvoří hranici mezi zmíněným předpokladem a realitou.
Studie i recenze měřicí přístroje považují spíše za orientační nástroje, které podporují motivaci. A ačkoliv počítadlo kalorií vykazuje nepřesně, skvěle z testů vychází měření tepové frekvence. Aktivní a zkušený sportovec se většinou orientuje právě podle tepu, ne podle spálených kalorií, takže sama za sebe tyto pomocníky přece jenom doporučuji. Finančně jsou dnes dobře dostupné.
Foto: smartmania.cz, mp3.sk, Runkeeper
