Česko je plné nadšených fotbalistů, zelené trávníky lákají kluky ke kopání s míčem už odmalička. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Láska ke sportu a pohybu je všeobecně vítaná věc, udržování se v kondici a pravidelný pohyb ještě asi nikdy nikomu neuškodil. A kolektivní sporty, jako je například fotbal, přinášejí jedincům i spoustu dalších výhod.
To, o čem si dnes budeme povídat, je ale trošku z jiného soudku. Znáte to možná z pohledu dítěte, možná už z pohledu rodičovského: otec nadšený fotbalista s nesplněnými cíli, dítě oběť otcových idejí. Je sice utopické předávat lásku k fotbalu (a i jiným sportům) dál, ale všeho moc škodí.
Rodiče si často do svých dětí promítají své nesplněné sny a ve skrytu duše doufají, že by snad jejich potomci mohli jejich nenaplněná přání splnit místo nich. A tak se jednoho dne stane, že rodiče rozhodnou o osudu dítěte třeba ještě před jeho narozením.
A v některých rodinách to funguje po celé generace. Táta zdatný fotbalista, děda jakbysmet a synové a vnoučata se rodí jeden fotbalově talentovanější než druhý. Ale co když se situace obrátí a narodí se potomek bez pohybových vloh? Je to něco, jako byste nutili chodit hyperaktivní dítě do houslí. Vymyslí s housličkami a smyčcem tisíce aktivit, ale samotná hra na hudební nástroj se mu hnusí.
Maximální ambice zabíjejí zdravý vztah
Fotbal je prostě mužská srdcovka. A nejeden muž ve skrytu duše doufá, že se mu narodí malý Messi. Ale už nedomýšlí, že pokud bude svému potomkovi aktivitu nutit a přikazovat, docílí spíše opaku. A totéž se může přihodit v případě, že malého fotbalistu hra baví, ale skrze vysoké nároky se mu fotbal stane nenáviděnou povinností, skrze jíž jej jeho otec posuzuje.
No a tak se celá velká radost ze hry smrskne na kolotoč tréninků, kondičních cvičení a výčitek za každý nevstřelený gól. Aktivní hráčství je navíc nejen finančně, ale i časově náročné, a každý rodič by měl tudíž zvážit, jestli chce odčerpávat horentní sumy z rodinného rozpočtu na koníček, který dítěti zabere téměř veškerý volný čas.
Láska ke sportu se totiž přílišným drilem může obrátit v nenávist. V případě, že se rozhodnete dítě přece jen do fotbalového oddílu hrdě přihlásit, konzultujte jeho výsledky s trenérem. Protože pokud se dítě „nechytne“, čeká jej zbytečné a vyčerpávající utrpení.
Každý člověk by si měl jít za svými sny, vždyť plnit své sny je skvělé. Ale jen do chvíle, kdy plněním svých snů neničíme život nikomu jinému. Byli jste fotbalové dítko nebo vám stačilo jít si začutat na plácek za domem?
Foto: Pixabay
