První Kingsman byl zjevení. Odvážný akčňák s komiksovo-bondovským nádechem odzbrojil nejednoho diváka svým humorem, tahem na branku i promyšleností světa, ve kterém se agenti v perfektních oblecích pohybovali. Mohli tvůrci vůbec zopakovat takový úspěch?
Alibisticky se chce říct, že ne. Jenomže Matthew Vaughn poprvé porušil své pravidlo, že sequely netočí, a tak jsem očekával, že si chce tentokrát svůj vymazlený a evidentně zamilovaný výtvor pohlídat. I proto mě překvapilo, že tenhle diamant nevybrousil, protože Kingsman: Zlatý kruh rozhodně své kazy má.
Famfáry se nekonají
I přestože jsem se dobře bavil, v mnoha scénách dokonce skvěle, tak ve mně zůstává mírné zklamání. Film je naprosto perfektní řemeslnou prací, ale trpí klasickou nemocí sequelů. V mnoha momentech se snaží být za každou cenu nabušenější než jednička, až tlačí zbytečně moc na pilu. Třeba hned první akční scéna je tak nadimenzovaná, že jsem jí takhle hned na začátku těžko vstřebával.
Nejvíc ale zamrzí, že se tohle děje na úkor scénáře, který určitě mohl být promyšlenější a dotaženější. Na úkor toho, že se Vaughn snažil svět Kingsmanů za každou cenu ozvláštnit, padla za oběť spousta věcí. Motivace záporačky Poppy (Julianne Moore) je zkratkovitá. Role Channinga Tatuma působí dost zbytečně. A pojetí americké služby Statesman, jakkoliv zábavné umí být, úplně organicky s Kingsmany neprorostlo.
Navíc některé záležitosti, viz třeba alfa gel, který uzdraví člověka s průstřelem hlavy, působí na člověka ve stylu, jakože „tohle je už trochu moc“. O to víc, když je takováhle věc důležitou součástí děje. V jedničce, ať se objevily sebešílenější nápady působily přirozeně, svěže, zábavně. Tentokrát ale Vaughn testuje hranu divácké únosnosti a ne každý jeho úmysl člověk tak snadno vstřebá.
Zlatý kruh má pořád co nabídnout, ale…
Nejlíp tak fungují věci, co šlapaly už v jedničce. Eggsy s Merlinem mají stále charisma na rozdávání, Harry jakbysmet, a všichni mají mezi sebou pořád tu správnou chemii. Nekorektní humor pobaví, akce ve stylu já sám/my sami proti všem dokáže stále potěšit oko. Až na překvapivě rozvážnější první půlku vše i docela odsýpá.
Největší slabinou tak je fakt, že existuje první díl. Ten vytřel zrak takovým způsobem, že se to horko těžko opakuje. Dokonce, i když za ním stojí ti samí co prve. Ve srovnání s jedničkou ale prostě Zlatý kruh v některých chvílích pokulhává. Přesto se pořád jedná o poctivou porci zábavy. Až druhé zhlédnutí někde v teple domova na TV ukáže, jestli mě lesk prvního dílu nenutí nakonec ještě ke shovívavosti, anebo naopak není tak velký, že jsem na druhý díl příliš přísný.
Foto: © 20th Century Fox
