Pojďte s námi přivolat teplé dny alespoň na talíři, a to thajskou kuchyní! Patří totiž mezi nejlepší a nejoblíbenější na světě!
Thajská kuchyně se od té naší liší v mnoha ohledech. Vše začíná už v kuchyni. Thajci totiž vnímají přípravu pokrmů téměř jako posvátný rituál, který mý svou podstatu a přesně daný postup. Jejich filosofií je připravit jídlo co nejrychleji, aby si zachovalo všechny důležité vitamíny. Což má k našemu smažení a dlouhému dušení v troubě daleko. Jejich umem je perfektní balancování s chutí. V malíčku mají do nejmenších detailů vyvážené sladké, slané i pálivé chutě.
Rozmanitost je její druhé jméno
Určitě bychom našli nějaké stejné prvky s čínskou a indickou kuchyní, které Thajsko nezanedbatelně ovlivnily. Nepostradatelnou pomocnicí každé správné hospodyňky je pánev wok, na které se připravuje ve společnosti palmového nebo sójového oleje většina zdejších jídel. Množství surovin, které můžete objevit na talíři, je opravdu rozmanité. Rozhodně bychom neměli zapomenout zmínit rýži. Průměrný místní obyvatel zkonzumuje ročně 160 kilogramů rýže, což je přibližně půl kila denně. Snaha vyhnout se jí je téměř nemožná. Buď tvoří součást pokrmu nebo ji servírují jako přílohu na talířku zvlášť, stejně jako u nás třeba americké brambory nebo krokety.
„Jednoduchost především a raději méně než více,“ to je jeden ze zdejších základů. Díky vitamínům je oblíbené ovoce i zelenina. Hojně se užívá exotické kokosové mléko a rybí omáčka Nam Pla, která tvoří hlavní ochucovadlo, stejně jako sójová omáčka v Číně. Z koření třeba bazalka, koriandr, zázvor, citrónová šťáva, kurkuma a chilli. Právě poslední jmenované ucítíte ze všech asi nejvýrazněji. Jídlům označené jako velmi pálivé se raději vyhýbejte obloukem, pravděpodobně je nebudete schopni pozřít. Thajsko je jedním z předních distributorů tohoto „malého ďábla“. Člověk ani neví, že vůbec existují nějaké jeho druhy, ale světe div se, tady jich pěstují více než pět set! A tamější pravidlo: „Co není pálivé, není zdravé,“ mluví za vše. Téměř jako s našim česnekem, který by mužské pokolení nejraději vidělo ve všem.
Ke stolu bez nože a nejíst levou rukou
Zajímavostí je, že k dochucování a zjemnění používají oříšky. Z mas narazíte na mořské plody, ryby, ale také vepřové a drůbež. V rámci budhismu se snaží vyhýbat pokrmům z masa velkých zvířat. Pokud je přece jen na talíři naleznete, bude maso dopředu nakrájené. To je také jeden z důvodů, proč byste při stolování neměli ztrácet čas hledáním nože. Maso doputuje z kuchyně už naporcované a navíc, nůž tady považují za symbol agrese. Nemusíte se ani obávat zápolení s hůlkami, ty hrozí jen při výběru nudlových pokrmů. Jinak si bohatě vystačíte s vidličkou a lžící.
Zmíníme ještě poslední pravidlo, které by vás před usednutím ke stolu či při pohybu ve veřejném prostoru nemělo minout. Levá ruka je v této kultuře považována za nečistou, jelikož si sní Thajci tradičně omývají intimní partie po vykonání potřeby. Pokud nechcete, aby se na vás dívali s despektem, raději s ní nejezte, ani ji nikomu nepodávejte k pozdravu.
Levné restaurace i stánky
Velkou výhodou je levné jídlo v malých restauracích a stáncích na ulici. Většina lidí ve městech tak doma skoro nevaří a stravovat se vyrážejí ven. Nízkých cen mohou využít i turisté a ochutnávat téměř bez omezení všechny místní speciality. A na co všechno se tedy můžete těšit? Začněme polévkou.
Klasikou, na kterou narazíte u každého tamního stánku, je polévka Tom yam. Je opravdu „yammy„, jak by mohla naznačovat druhá část jejího názvu, a to díky vyvážené pikantní a kyselé chuti. Skládá se ze zeleniny, citrónové trávy, hub, zázvoru a rybí omáčky. Pro jistotu si ale předem zjistěte, jak se jí krevety, které jsou v celku. V talíři se vám totiž mohou ocitnout i v téhle podobě, tak abyste nebyli nepříjemně zaskočeni.
Som tam… a kde?
Teď se připravte na trochu thajského jazykolamu. I když oproti klikyhákům v jídelních lístcích to ještě nic není. Kang Kiaow wan neboli zelené kari je jedno z nejznámějších a nejpálivějších jídel. Skládá se z kokosového mléka, bazalky, lístků kafru, zelené kari pasty, masa a zeleniny. Jako příloha se podává, překvapivě, rýže. Složením trochu podobné je červené kari či Kaeng phed. Směs z kokosového mléka, červené kari pasty, rybí omáčky, bambusových výhonků a bazalky, doplňuje maso nebo krevety.
Asi už je jasné, že dominantním prvkem je zde kari pasta. Ta tvoří přísadu i následujícího Panangu s dušeným hovězím masem v kokosovém mléce a rybí omáčce. Zvláštní název má tradiční salát Som tam. Slibně znějící rajčata, papáju, limetkovou šťávu a rybí omáčku ale bohužel doprovází velmi ostré chilli. Konkrétní receptura se v Thajsku mění takřka dům od domu. Někde přidávají třeba krevety, sušeného kraba, ořechy nebo med.
Téměř jako v KFC si budete připadat při pohledu na Thot man pla. Smažené placičky z mletého rybího masa a fazolí se podávají nejčastěji jako předkrm s omáčkou nebo čerstvou zeleninou. Možná nejtypičtější pokrm je Phad thai. Stejně jako salát Som tam má několik místních variant, základ však tvoří široké rýžové nudle, rybí omáčka a kuře nebo krevety.
Takové zdravější „chipsy“
Pokud před hmyzem utíkáte už na zahradě, radši následující řádky nečtěte. Součástí thajského jídelníčku jsou totiž i jiné specialitky, které by se daly nazvat zdravějšími místními chipsy. Tím myslím třeba ogrilované drůbeží pařátky napíchnuté na špejli či fritované červy, kobylky a šváby s omáčkou navrch. Zkrátka milovníci extrémního jídla si určitě přijdou na své, my ostatní můžeme zpovzdálí nevěřícně přihlížet na křupající thajské „samožerky“.
Rýže základ státu
Už jsme se okrajově zmínili o thajské posedlosti rýží. Kromě příloh ji konzumují dokonce i ke snídani v podobě čisté rýžové polévky. Pro nás velmi nezvyklé spojení považují místní za lahodné a jemné. Původně pochází z Číny, ale rozšířila se na celou jihovýchodní Asii. Existuje několik druhů rýží, ve kterých je nutné se v thajské kuchyni orientovat. Začneme jasmínovou Khao chao, která má jemnou ořechovou chuť. Hojně používanou je lepkavá klihovitá rýže Kao niow. Kao niow dam, černá klihovitá rýže má výraznou ořechovou chuť, a proto se nejčastěji používá k výrobě sladkých pokrmů. Na tržištích ji najdete například ve spojení s medem nebo kokosovým mlékem.
Pokud jste v restauracích často nerozhodní a chuť se vám při prohlížení jídelního lístku sbíhá skoro na vše, bude vám způsob zdejšího stolování úlevou. V Thajsku je totiž zvykem, že se omáčky, zelenina, polévky a přílohy staví doprostřed stolu, kde si každý může podle libosti přihodit na talíř cokoliv, co se mu zrovna zlíbí.
Co nepatří mezi klasické speciality, ale lahodí evropskému jazýčku
Protože jsou zdejší chutě oproti těm našim opravdu rozdílné, rozhodli jsme se přiřadit i pár jídel, která sice mezi tradiční nepatří, ale aspoň díky nim nebudete žít téměř o hladu. Nebo s rozpálenou pusou a útrobami z chilli. Podobná evropským standardům je Plá Thód Rád Nám Plá, tedy pečená ryba s rybí omáčkou, nebo Gaj Jang Khao Nyjau, grilované kuřecí maso s lepivou rýží.
Pokud vám nevadí krevety, určitě si pochutnáte také na Thód Man Kung, krevetových karbanátkách v medovém obalu, Kung Phad Nám Man Hoi, krevetách, houbách, mrkvi, brokolici a thajské zelenině ve sladkokyselé omáčce (v nejhorším se dají krevety vytáhnout a máte vcelku normální salát), nebo Ba Mi Gíjau Héng, nudle s vařenými krevetami zabalenými v těstíčku podávané se zeleninou a krevetovými kuličkami.
Pocit jako na dovolené v Chorvatsku ve vás evokuje Mk Jáng neboli grilovaná oliheň nakrájená na kolečka s omáčkou či Pů Nym Phad Phong Garí, měkcí krabi se zeleninou a vejcem na červeném kari. Za zmínku stojí ještě Gaj Phad Med Ma Muang, kuřecí maso s paprikou, mrkví, cibulí, oříšky a trochou chilli. Nemusíte se však obávat, pokrm je jen mírně pálivý, takže byste jej měli zvládnout. Pro děti se ale příliš nehodí.
Foto: veřejná databáze
