Rozklepou se vám kolena, když se Ryan Gosling usměje a začne hrát na klavír? Prostoupí vás něha, když se Emma Stone s rozvernou náladou pustí do zpěvu? A cítíte radost, když se ti dva spolu dají do tance? Nevíte, nebo je vám to jedno? Raději se přesvědčte na vlastní oči. La la land za to určitě stojí.
Zaprvé jenom dodám, že se mi samozřejmě nerozklepou kolena z Ryana Goslinga, nemyslím si, že je nejlepší na světě a vůbec bych nechtěl být jako on… vážně… nechte toho, snažil jsem se jen zaujmout… víte, jak jsem to myslel, tak už dost! Ehm, takže…
Muzikál dnes rozhodně nepatří k žánrům, které by plnily kinosály, přesto na poli hudebního filmu roste hvězda, která zvládá touto opomíjenou formou zaujmout. Režisér Damien Chazelle nejdříve publikum odrovnal svou výtečnou, jazzem prosáklou prvotinou Whiplash. Že výkon, který předvedl, nebyla žádná náhoda, ukazuje i La la land, který také vystavuje na odiv jeho lásku k hudbě a jazzu zvláště.
Když dva… se rádi mají…
Ponořme se v něm do příběhu dvou romantických duší, kdy jedna sní o slávě na stříbrném plátně, druhá sní o otevření vlastního hudebního klubu. Cesty těchto dvou se na nějaký čas protnou, napíšou své společné řádky a …nebudu předbíhat. Prozradím jen toliko, že mě překvapilo, jak mě jednoduchý, chvílemi klišovitý příběh, dokázal vtáhnout a vzbudit ve mně zájem o hlavní postavy.
To je samozřejmě také velkou zásluhou Goslinga a Stone, kteří by se měli vzít a mít spolu kupu dětí. Jejich chemie působí totiž tak přirozeně, že ve vás tyto pocity vyvolávají a to nechci znít jako romanticky naivní třináctka, to je podle mě prostý fakt.
V první řadě ale stále muzikál
Zatím se vyhýbám ale tomu hlavnímu. Přeci jen jde především o muzikál. Já nejsem žádný velký fanda tohoto žánru. Mám rád Moulin Rouge, Chicago. Když se něco zajímavého objeví, rád se na to podívám, ale zvlášť odvázaný nebývám. A řeknu vám jedno, La la land je obecně velmi povedený film, má velkou sílu a i hudební čísla jsou moc hezká. Líbí se mi retro pomrkávání do doby, kdy naopak muzikály byly na vrcholu Hollywoodu. Přesto mě víc bavila druhá polovina, která už tolik muzikálových čísel nenabízela a posouvala především děj ústřední romance.
Čímž se oklikou vracím k tomu, že znovu vyzdvihnu vlastně scénář, který nebývale příjemně prezentuje vztah dvou mladých umělců na cestě za svými sny, a to ostatní je formální nadstavba, která dotváří vlastní unikátní atmosféru.
Každopádně přesto pochvalu provedení smeknout musím. Je neuvěřitelné, s jakým málem si Chazelle vystačí. Často mu pro působivé hudební číslo stačí mírná hra se světly a ústřední píseň o městě hvězd je skutečně nebývale krásná. Navíc s kamerou se pracuje velmi nápaditě, takže po obrazové stránce se jedná o velmi mimořádný zážitek.
Přesto celek vyznívá komorněji, než byste očekávali. Je to romantická zápletka a příběh, co diváka ve finále vtáhne nejvíce. Zpěv, tanec, technické provedení, to jsou krásné atrakce, které vše kolem oživují a rozjasňují. Dohromady to ale má své neopakovatelné a osobité kouzlo.
Foto: Oficiální stránka filmu
