Počasí bylo toho dne nemilosrdné, což poznal na vlastní kůži každý, kdo opustil pohodlí svých domovů a vyrazil ven. O to větší respekt si zaslouží každý, kdo se v téhle výhni v neděli přesto rozhodl absolvovat Jihlavský půlmaratón. Tímto vzdávám tedy hold všem spolubojovníkům a především vítězi Jakubu Exnerovi. Bravo.
Abych si odbyl ceremonie, tak musím taky pochválit pořadatele, že si s nastalým horkým počasím zvládli poradit. Operativně přidali občerstvovací stanice s vodou, na trasu umístili kropicí bránu, případně na trati co chvíli stál někdo s rozprašovačem a na znamení osvěžil vyprahlého běžce oživující sprškou do obličeje. Bez toho bych si letos nedovedl představit, že bych se vůbec do cíle doklopýtal. A teď už k samotnému závodu.
Cíl byl jasný
Před sebe jsem si vytýčil jediný velký cíl, hlavně dokončit. Mým menším, skromnějším přáním, bylo zvládnout závod pod dvě hodiny. Přesto jsem se zařekl, že si z toho nesmím nechat zamotat hlavu a celou dobu se soustředit na to, abych to nepřepískl, neudělalo se mi blbě, nebo se nevyšťavil úplně na dřeň. S tím souviselo taktické rozhodnutí, že bych závod už od začátku měl rozběhnout pomalu. Představoval jsem si tempo kolem 5 minut na kilometr. Už loni se mi vymstilo, když jsem prvních pár kilometrů běžel v tempech 4:10 – 4:30 min/km a dnes navíc člověk v tom horku mohl ztratit energii jedna dvě.
Proto jsem se na startu nedral nikam dopředu a postavil se tak na konec první třetiny startovního pole. Potom, co nám závod odpálil zlatý olympionik Lukáš Krpálek, jsem nasadil pocitově optimální tempo, s nikým nezávodil a jen tak se rozbíhal. Aspoň mi to tak přišlo. V cíli jsem nechápavě koukal na tempa na prvních třech kilometrech, která byla 4:20, 4:10 a 4:29 min/km. Do devátého kilometru jsem nešel nad 5 minut, ale na rozdíl od loňského roku se mi celé první kolo (běží se dvě) běželo lehce. Nad pět jsem se dostal tedy až ke konci okruhu, který končí velkým stoupáním.
Abyste byli trochu v obraze, Jihlavský půlmaratón má specifický profil. Přibližně 9 km trať pozvolna až na výjimky klesá. A to, co jste poklidně sbíhali po tuhle dlouhou vzdálenost, se vám najednou vrátí v jednou útrpném kiláku a půl. Tuze nádherná prověrka.
Jak to šlo…
No každopádně navzdory náročnosti trati i zlomyslnému slunci, první kolo vyšlo vlastně výborně. Jenomže kdo kdy běžel nějaký závod, ví, že ty druhé poloviny jsou mnohem náročnější. Takže i tentokrát mě nakonec kilometry zvládnuté ve vyšším tempu doběhly a horko si vybralo svou daň. Kolem čtrnáctého kilometru se dostavila únava a krize, se kterou jsem už nezvládl bojovat a musel jsem ji začít kompenzovat občasným přejitím z běhu do co aspoň nejrychlejší chůze. Takto jsem pak bojoval až do konce.
Jindy bych z toho chytil depresi, ale tentokrát se k této taktice uchýlilo tolik běžců, že jsem věděl, že dnes prostě nebylo zbytí. Mnohdy jsem udržel tempo v chůzi tak vysoké, že závodníci přede mnou sice běželi, jenže znavení vedrem tak pomalu, že se mi ani zvlášť nevzdalovali. No a tak jsem se tedy pomalu blížil k cíli.
Jak jsem napsal už výše, okruh končí docela nelidským stoupáním. V jeho polovině jsem nabral ale poslední zbytky sil a vydal se běžmo k cíli. Předběhl jsem skupinku asi pěti lidí, kteří se při mém chodeckém intermezzu dostali přede mě, a dovedl nás všechny do cíle. S radostí slyším, že moderátor hlásí, že všichni, co teď přibíháme, jsme závod zvládli pod dvě hodiny. Mise splněna. Odpadám bokem a jako po každém závodě se těším na vychlazené pivo, které si vždy dopřávám za odměnu.
Jak to ovlivní mou přípravu
Co si z toho můžu odnést pro maratónskou výzvu. Určitě musím zvednout objemy. Věřím, že kdybych teď před závodem naběhal mnohem víc delších tréninků (myšleno kilometrově), možná by mi zbyly síly na větší úsek trati a čas by mohl být lepší.
Musím zhubnout. Dosáhl jsem sice díky lepší fyzické připravenosti lepšího času než loni a teoreticky nebýt vedra, mohl bych se přiblížit svému dosavadnímu maximu z před dvěma roky. Přesto jsem právě předloni vážil tak o pět kilo míň a to se taky někde muselo podepsat.
A hlavně musím zpomalit, musím zpomalit, musím zpomalit!!! Pokud se urvu hned na začátku, jak to evidentně dělám vždy, i když hodně nechci, tak si to hodně zavařím. To, co mi prochází na půlmaratónu, si maratón nenechá líbit a vrátí mi to s úroky. To je jisté.
Sportu zdar!
