Miluj bližního svého … a sám sebe!

Miluj bližního svého. Jedno z deseti Božích přikázání, všem určitě velmi dobře známé. Bohužel je většina z nás podle tohoto přikázání vychována. Nazvala bych to přesněji „Miluj bližního svého na úkor sebe!“.

Cožpak my sami nejsme sobě bližními? Jsme my ti, co jsou na posledním místě, až za všemi ostatními? A že těch bližních kolem sebe máte určitě spousty… Hádám, že než se Vám podaří všechny kolem uspokojit, bude trvat hodně dlouho, než se dostane na Vás. Ne. Jsem si dokonce jistá, že pokud žijete s tímto nastavením, stále se najde někdo nebo něco důležitějšího, než vy sami, a na Vás nedojde nikdy.

Měla bych být ale přece hodná a slušná holka! Musím být hodný chlapeček! A tak neustále někomu ustupujete, popíráte sami sebe, potlačujete svá přání, pocity, svoje plány a touhy, protože to přeci není tak důležité a možná nechcete nikoho urazit. Možná to děláte, protože jste přesvědčení, že tak si zasloužíte lásku ostatních. (Ano, musím být hodná, aby mě maminka měla ráda) Jenže si tak získáte akorát přízeň lidí, kteří vědí, že s Vámi mohou cvičit a využívat Vás. A možná to děláte jen ze zvyku, protože jste se to tak naučili.

Člověk, který má rád sám sebe, žije svobodně. Pro mne to znamená, že žije podle svých přesvědčení, svých snů a pocitů. A to bez ohledu na názor ostatních. Neznamená to však, že druhým svým jednáním ubližuje, ale druhé hluboce respektuje stejně jako sám sebe. V žádném případě se ale nenechá vydírat nebo zmanipulovat a nechová se podle přání a představ okolí, aby se zalíbil, nebo prostě proto, aby měl pokoj a vyhnul se konfliktům.

Jak na Vás budou reagovat Vaši bližní? Pokud jsou to sebevědomí jedinci, budou Vaše rozhodnutí a styl života respektovat, protože vědí, že každý má právo volby.  Pokud Vás bezpodmínečně milují, vědí, že šťastní budete pouze tehdy, jste-li svobodní. A pokud jste šťastní, budou šťastní i oni. Ve druhém případě, pokud jsou lidé málo sebevědomí nebo sobečtí, budou jednat na základě svého ega a budou Vás kritizovat, zesměšňovat, pomlouvat. Budou se Vás snažit změnit a přetvořit k obrazu svému, a to rozhodně není láska. Takže být sebevědomý je zároveň dobrým sítem. Zjistíte, kdo Vás má opravdu rád a kdo je pravý přítel.

Možná si řeknete, že je to sice hezké, ale ptáte se, jak na to. Po letech žití podle představ druhých je těžké najít, co jsou opravdu naše přání a přesvědčení. Může to chvíli trvat, ale určitě to stojí za to. Nejlepším ukazatelem, zda kráčíme po správné cestě, jsou nám pocity. Pokud se cítíte dobře a uvolněně, jdete po své cestě. Pokud se však dobře necítíte, je to signál Vašeho těla, že jste ze své cesty sešli. Tyto pocity mohou mít podobu strachu, vzteku, nenávisti. Dalším důležitým bodem sebevědomí je tedy být si sebe vědomý. Uvědomovat si v každém okamžiku, co cítím, a přemýšlet, proč to cítím. To vyžaduje být vědomým, být ve svém těle tady a teď.

Uvedu příklad: Máte partnera, kterému se nelíbí, že ve svém volném čase plánujete vlastní podnikání. Je přesvědčený, že je to hloupost a že s tím nemůžete nikdy uspět. Vaši práci zesměšňuje a vyžaduje si Váš volný čas pro sebe. Necháte se udolat a přesvědčit, že to asi opravdu nemá smysl, a abyste si partnera udrželi, svoje plány zahodíte. I přestože vnitřně cítíte obrovskou bolest a vztek. Jenže tyto potlačené pocity se stejně jednou znásobené proderou na povrch a vztah zničí. A pokud je potlačujete dost dlouho, přivodí Vám také zdravotní problémy. Pokud nechcete totiž pocity vnímat a naslouchat jim, musí tělo zvolit drsnější způsob, jak Vás upozornit. A tak Vás snad nemoc donutí zamyslet se, kde jste sešli z cesty.

Ideální průběh by byl následovný: Nikdy se nesnažíte nikomu vyhovět na úkor svého štěstí. Ale pokud se i přesto na začátku snažíte partnera si udržet, zůstáváte vědomý. Uvědomujete si, že cítíte smutek, když nemůžete dělat, co Vás naplňuje. A tak jste upřímní, vůči sobě i partnerovi. Oznámíte mu, že chcete jednat dle svých přání. Pokud je to osoba sebevědomá a opravdu Vás miluje, bude to respektovat a bude Vás podporovat. V opačném případě alespoň víte, že je to někdo, kdo Vás opravdu nemiluje, ale svou představu o Vás ano.

Sebeláska je tedy i zdravotní prevencí. Kdo z Vás by nechtěl být šťastný, mít kolem sebe milující bližní a ještě být zdravý?? Proč je pro nás jednodušší řídit se podle druhých, trpět, být nešťastný a nemocný? Protože máme vždy koho vinit za to, jak nám je mizerně. Dělali jsme to přeci pro ně! Ale pokud se rozhodnete jít svou cestou, je zodpovědnost pouze na Vás! Přestaňte se jí bát! Přijměte, že Vaše štěstí závisí plně jen a jen na Vás! Možná neuspějete napoprvé, ale každá chyba v sobě nese růst a posun k Vašemu cíli. Milujte hlavně toho sobě nejbližšího – sebe! Až se to naučíte, můžete pak milovat lépe i ty ostatní. Příště, až se rozhodnete něco udělat, na chvilku se zastavte! Cítíte se u toho dobře? Ano? Tak směle do toho! O tom, jak posilovat sebelásku a sebevědomí si řekneme příště.