Abychom to my diváci neměli tak jednoduché, český název tohoto filmu je přesně stejný, jako byl název šest let starého oscarového polodokumentu, který byl o tomtéž chlapíkovi a téže události! A tu recenzi doporučuji si přečíst, protože tento nový film, i když je stoprocentně hraný, má s oním polodokumentem překvapivě mnoho společného.Hlavní styčný bod spočívá v tom, že těžištěm filmu není ani tak samotný akt natažení lana a chození po něm (což zabírá odhadem tak čtvrtinu filmu), ale posedlost a šílenství hlavního magora.
Celý film je vyprávěn Petitem a protože jde o přehnaně dramatické vyprávění, je doprovázeno patřičně dramaticky přehnanými scénami, při kterých Zemeckis plně zúročil své trikové zkušenosti z předchozích filmů. Totiž, Petitovo vyprávění je střídavě černobílé a barevné, stylizované ve všech ohledech a plné vizuálních zkratek a nápadů, které mi hodně připomínaly Burtonovu Velkou rybu. Ne že by Petit vyprávěl podobné pohádky, ale jeho historky jsou zjevně hodně přibarveny a jsou vyprávěny stylem, jako by to byla „pohádka z nedávné minulosti“. Docela by mě zajímalo, jak to všechno bylo ve skutečnosti. Ale zase ne tolik, abych si to zjišťoval…
Jo, a v průběhu celého vyprávění Petit stojí na pochodni Sochy Svobody. Kam se normálně nesmí. A vše je vyprávěno z dnešního pohledu, ovšem Petit je mladý jako v 70. letech a za ním stojí Dvojčata. Tedy logicky to nedává smysl, ale perfektně to zapadá to zbytku vyprávění, kde je více či méně pohádkově přibarveno všechno. Jeho rodinné i profesionální osudy, jeho partnerka i jeho mentor Ben Kingsley (který se pokusí říct několik slov česky).
Když přijde očekávané vyvrcholení filmu, tedy samotná tajná noční akce, korunovaná ranní procházkou v oblacích, film pro mě paradoxně ztratil něco ze svého půvabu, přestože kamera, poletující okolo Petita mezi mrakodrapy, rozhodně stojí za to (obzvlášť ve 3D v IMAXu).
Film na mě působil příjemným retro dojmem, jako kdyby Zemeckis nostalgicky vzpomínal na léta, kdy si mohl cizinec na exponovaném místě v New Yorku takhle magořit a okamžitě ho za to nezastřelili. A na léta, kdy v New Yorku stály ty dva mrakodrapy…
Obávám se, že skutečný Petit je značně mentálně narušený a možná i nebezpečný člověk, ale v téhle pohádkové verzi reality je příjemné strávit s ním skoro dvě hodiny v kině.
P.S: Triky jsou samozřejmě skvělé, ale při scénách v první polovině filmu, na kratších lanech bez pomocných stabilizačních provazů (scény v cirkuse, na náměstí nebo nad jezerem), se lano, po kterém Petit / Gordon-Levitt chodí, vůbec nekývá do stran, ani o centimetr. Což je základní princip vyrovnávání provazochodecké rovnováhy a když se soustředíte na hercovy nohy, působí to značně nepřirozeně.
