Stát, který všichni známe pod dřívějším názvem Barma, dnes patří k pěti nejchudším zemím světa. Přesto je na vrcholu jedné z místních pagod prý tolik zlata, že jeho hodnota překoná hodnotu pokladu celého britského impéria. A tak je to tady skoro se vším.
Vítejte v zemi kontrastů! Donedávna zapovězené zemi, dnes dychtící po turistech, kteří se sem zatím příliš nehrnou. Jen duše skutečného cestovatele zatouží okusit atmosféru bývalé britské korunní kolonie. V Myanmaru, jakožto v nejbuddhističtější zemi, narazíte na pagodu na každém kroku. Dvě však vyčnívají nad jiné a žádný turista si jejich návštěvu nenechá ujít.
Schwedagonská pagoda
Schwedagonská pagoda je dominantou bývalého hlavního a největšího města Yangonu, neboli Rangúnu, a právem se pyšní tím, že patří k nejposvátnějším buddhistickým místům. Podle legendy bylo do jejích základů při stavbě uloženo osm Buddhových vlasů. Je-li to pravda nebo ne, jisté není, ale to, že vyrostla pod rukama Monů, jedněch z nejstarších původních obyvatel jihovýchodní Asie, v 7. – 6. století před naším letopočtem, víme celkem s jistotou.
Její podoba se však se staletími pochopitelně měnila a největších změn doznala v roce 1769, kdy se dočkala přestavby po zemětřesení. Celá pagoda je vlastně obrovský komplex zabírající plochu 5,6 hektarů, jen samotná hlavní stúpa je vysoká 119 metrů a je pokryta obrovským množstvím zlata. Ano, jedná se o to množství, které údajně překračuje hodnotu pokladu britského impéria.
Chudí Barmánci se každoročně skládají na to, aby se kopule mohla opět a znova pozlatit. A to zdaleka není vše. V lodi na vrcholu stúpy je vsazeno na třináct tisíc smaragdů a safírů. Za zmínku jistě stojí také zvon Maháganta odlitý v roce 1778. Angličané se jej pokusili z tehdejší Barmy odvézt na lodi, ale loď se potopila a zvon zůstal na dně. Až samotní Barmánci jej po osvobození vytáhli. Zmíníme-li, že zvon váží 16 tun a měří 2,5 metru, divíme se spíše tomu, že jej vytáhli, než že se potopil i s parníkem.
Neméně slavná myanmarská pagoda vybudovaná na velmi zvláštním místě
Pagoda na hoře Kyaiktiyo by nebyla ničím zvláštním, kdyby nestála na kusu skály, který vypadá, že se každou chvíli musí zřítit do údolí. Viklan je opravdu velmi zvláštně umístěn na samém konci skály, která se svažuje do údolí, a plocha jeho těžiště je velmi malá. Legenda z 11. století opět hovoří o tom, že barmský král Tissa nechal do stúpy na vrcholu viklanu vsadit Buddhův vlas a ten jej drží ve věčné rovnováze. Místní věří, že pokud vlas zůstane na svém místě a svatyně se nedotkne ženská ruka, což je přísně zakázáno, bude balvan i s pagodou stát navěky. Pro jistotu, aby vyjádřili dostatečnou úctu Buddhově památce, pozlatili nejen pagodu, ale i celý viklan lístky pravého zlata a každým rokem toto pozlacení doplňují.
Zdá se, že země, která vykazuje jeden z nejnižších výdělků na světě, si ze své chudoby hlavu nedělá. Kromě zlata na zlacení pagod se najdou peníze i na bezchybné asfaltové silnice, nad kterými by nejednomu našinci zůstal rozum stát, nebo na mobilní telefony, se kterými tu lítají po ulicích místní umouněné děti v roztrhaném oblečení.
Zdroj Foto: pixabay, wikimedia
