A doufá, že z toho něco kápne. Jeden z nejlepších válečných filmů poslední doby, novodobá klasika – i tak první recenze nazývají Nolanův nejnovější film: Dunkirk.
Proč? Tomu se pokusíme přijít na kloub. Za prvé – ano. Část nadšení je zcela jistě zasloužená. Film používá prvky, které jsou v dnešních vysokorozpočtových filmech poměrně nezvyklé. Asi nejvýraznějším je minimum dialogu. Dalším je zajímavá práce s tichem a hudbou, úspěšná zejména v první části.
Krásné filtry, zajímavá kamera, velmi dobře budovaná atmosféra. Nezvyklé kombinování časových linií. Nolan věděl, co si píše za scénář a zdá se, že měl celkem i jasnou představu o tom, jak to natočit.
A teď proč ušetřit peněženku
Špatné zprávy. Hanse Zimmera zná každý, ale v tomhle filmu si naštěstí neposlechneme jeho další remake na theme z Pirátů z Karibiku. Místo toho si někdo ve studiu sedl na elektrickém klavíru na tlačítko „nervózní“ a asi tam usnul, protože většinu scén provází neustálé, nepřerušované kvíkání houslí, které v prvních dvou asi vyvolaly jakž-takž napětí, ale v dalších padesáti už byly vyloženě otravné.
Film, přestože je na nějaké mluvení mezi postavami celkem sporý, ticho skoro nezná. Celý se odehrává v kvíkavé křeči a nerozeznali byste jeden jediný zapamatovatelný motiv.
Bond syndrome
Nádherné, atmosféru skvěle budující záběry se skvělými efekty při leteckých scénách dost solidně brzdí fakt, že i laikovi musí být jasné, že fyzika se s letci rozloučila asi někde na letišti a odskočila si na cigáro.
Skvělý letec Ferrier (Tom Hardy) je určitě frajer, ale posledních dvacet minut lítá nad hlavami vojáků na dunkirkské pláží více méně na solární pohon, protože rezervní palivo začal spotřebovávat snad ještě za první půlkou filmu.
Na čem záleží?
Protože film pracuje s kolektivním hrdinou a sledujeme tak několik postav v osudových okamžicích, je velmi těžké to scenáristicky vyvážit a dát tomu patřičné vyznění. Nemluvím o nějakém charakteru – tomu se skoro všechny postavy úspěšně vyhnuly.
Proč? Protože třeba Pokání (Atonement). Když srovnáte tenhle – pravda, ne úplně válečný – film, zjistíte, proč on funguje a Dunkirk ne. Protože vám není jedno, že hrdina umře. Protože na něj někdo čeká, protože má sny a chce se jich dožít. Kdyby se Nolan rozhodl vecpat někam k potápějícím se lodím vzpomínku na šlapací autíčko z dětství nějakého tonoucího vojáka, film by konečně dostal nějaký citový rozměr.
I slzička ukápne
Jasně. Je to válka, tam jdou city stranou. Yada, yada. Sure. Tak v tom případě si mohl odpustit i to patetické slzení očiček kontraadmirála na molu (Kenneth Branagh), když uviděl připlouvat povolané civilní lodě.
Nolan je inovativní – to bez řečí. Film je místy opravdu krásný. To bezpochyby. Ale má taky tolik chyb, že nadšené kritiky na Rotten Tomatoes nebo Metacritic znějí velmi, velmi přehnaně.
Peněz litovat asi nebudete, ale hlubokou nostalgii za válečnými filmy Vojínem Ryanem nebo za Fullmetal Jacket to asi nevyvolá.
Foto: © Warner Bros. Pictures
