Zlatý český Mírov, na světě totiž existují věznice, v nichž i ti nejhorší kriminálníci touží po jediném – spáchat sebevraždu.
Jenže ani tak zdánlivě jednoduché řešení, jako je sebevražda, není v mnoha věznicích možné. Někde vězně totiž obklopuje jen beton, jinde jsou zase nuceni dlouhou dobu pracovat bez ohledu na svou slabost. Za projev slabosti je tak třeba čeká trest. Myslíte si, že nejhorší na světě je vězení v Thajsku? Možná budete vyvedeni z omylu.
Brazilské Carandiru
Carandiru patří mezi legendární věznice. Zařízení fungovalo od roku 1956 do roku 2002 a jeho kapacita byla schopna pojmout až na 9000 trestanců. Podmínky ve věznici patřily k těm horším, možná by bylo možné je dnes považovat za nejhorší vůbec. Vězni se mohli koupat jednou měsíčně a najíst dostávali pouze obden, největší hrozbou pro ně bylo nakažení virem HIV.
O masivním šíření viru HIV vypovídá také fakt, že když byla věznice v roce 2003 uzavírána, byla virem HIV nakažena téměř polovina vězňů, kteří nastupovali k výkonu trestu zdraví.
Thajský Bang Kwang
Je vcelku jasné, že proslulá thajská věznice nemůže na seznamu nejhorších vězeňských zařízení na světě chybět. Okolo 80 procent trestanců, kteří bylo do tohoto zařízení umístěni, bylo odsouzeno k třicetiletému nebo ještě delšímu trestu.
Svůj trest si zde odpykávají převážně drogoví dealeři, nájemní vrazi nebo mafiáni. Dobu prvních tří měsíců v thajských celách musí vězni přečkat s ocelovými obručemi na nohou, mezi osazenstvem se množí tuberkulóza nebo třeba malárie. Trestancům je podáváno nekvalitní jídlo a prakticky nemožnost dodržovat hygienu. Od špatného jídla a hygieny se ale mohou vězni osvobodit: stačí mít tučnou sumičku, kterou mohou podstrčit tamějším bachařům.
Vladimír v Rusku
Ruské vězeňské zařízení bylo založeno Kateřinou Velikou a v současné době je v něm umístěno na 12 tisíc vězňů. Ve věznici panují naprosto šílené podmínky, které by se daly přirovnat k principu „silnější přežívá“. Do cel pro dva je umisťováno až osm vězňů, z nichž polovina zpravidla nepřežije ani první noc.
V některých celách nemají vězni k dispozici ani toaletu či umyvadlo, v zimě 5 procent vězňů umírá zimou, protože ani v celách, ani na chodbách není umístěno topení. Umýt se vězni mohou maximálně jednou týdně, spíše ob týden, což přispívá k šíření nemocí. Užívání drog je ve vladimírské věznici takřka na denním pořádku, jehly si trestanci vyrábějí například z propisek.
Každý rok se podle vedení věznice pokusí zhruba 10 procent vězňů o sebevraždu, jen 2 procenta z pokusů jsou však úspěšné.
Čínský Trisam
Tenhle vězeňský model je nám možná z dob komunismu poněkud povědomý. Čínští trestanci jsou nuceni v Trisamu za nepříznivých podmínek přes dvanáct hodin pracovat na plantážích. Volna se dočkají pouze jednou za čtrnáct dní, kromě dospělých jsou do Trisamu umisťovány také děti.
Zabíjení je v této věznici prakticky na denním pořádku. Nejčastějším způsobem jsou elektrošoky, které jsou ordinovány zpravidla ženám. Ženy-vězenkyně jsou velmi často znásilňovány, mnohdy jsou nuceny také k sexu s prasaty či psy. Na následky bití a týrání umírá v Trisamu ročně přibližně 200 lidí.
The United States Penitentiary Administrative Maximum v USA
Pod touto věznicí si můžeme představit jakousi náhradu za legendární Alcatraz, neboť jsou do ní umisťováni nejhorší a nejbrutálnější vězni. Drtivá většina vězňů je ve věznici na doživotí, v současnosti jich v zařízení žije kolem pětistovky.
Jakékoliv návštěvy mají trestanci zakázané a ze svých cel se dostanou maximálně na hodinu denně. Cely jsou navíc včetně lůžek kompletně vybetonované, velkou psychickou zátěž pro vězně představuje také dokonalá izolace v celách – prostorem cely je slyšet i mírný šelest. Sebevražda je v tomto zařízení prakticky nemožná. Kam se hrabe Azkaban, že?
Foto: Wikimedia, Pixabay
