Turecko má za sebou poněkud rušný víkend, který odstartoval páteční večerní pokus o puč, jenž si vyžádal na 290 mrtvých a okolo 1400 zraněných.
Část turecké armády se v pátečních večerních hodinách pokusila svrhnout vládu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, pokus vyvrcholil zatčením a uvržením přibližně šesti tisíc osob do vazby. Na řadě míst v pátek v noci duněly exploze, nad hlavním městem Ankarou přelétaly stíhačky a povstalci ovládli také televizi CNN Türk a další turecká média.
Povstání se podařilo potlačit jednak díky vůči vládě loajálním silám, díky tureckému lidu, který na výzvu prezidenta Erdogana vyšel do ulic a čelil povstalcům tváří v tvář, a také díky faktu, že pro tentokrát bylo povstalců málo. Potlačení tohoto puče, který byl podle tureckých politiků už nějakou dobu očekáván a předpokládán, však neznamená vítězství turecké demokracie.
Pro tentokrát měla turecká vláda štěstí, neboť páteční pokus o puč by bylo možné klasifikovat jako amatérskou záležitost. K činu se odhodlala pouze malá část armády, která sice vynaložila úsilí k převzetí moci, nicméně nevěnovala pozornost podpoře z lidu, která v tomto případě možná byla klíčová. K neúspěchu povstalců přispělo také to, že se od něj distancoval jak šéf speciálních jednotek, tak velitel turecké 1. armády, kteří patří v zemi k významným činitelům.
Vzpoura celé armády by dopadla hůř
Povstání části zřejmě 1. armády, která je zodpovědná za severozápad země, poukazuje na nejednotnost. Kdyby se do povstání vložila celá armáda, je jasné, že by celá turecká situace zřejmě dopadla úplně jinak. Problémem by ale mohl být fakt, že potlačení tohoto puče nemusí znamenat doživotní idylické vítězství demokracie. Kromě destabilizace tureckého státu hrozí také opětovné pokusy o svržení vlády.
Je otázkou, kdo přesně stál za pokusem o převrat. Turecké státní složky se snaží dopídit a odhalit strůjce převratu, ale důležitější, než kdo, je možná v současné době vědět proč. Na adekvátní příčinu pučistického jednání totiž lze hledat odpovědi a možná diplomatické alternativy a kompromisy. Pokud ale nebudou turečtí vládní představitelé vědět, proč přesně se pokus o převrat odehrál, nemají v rukou nic a nezbývá jim než čekat na vývoj událostí s rukama v klíně.
Islamizace Turecka a odklon od Atatürkova režimu
Od nastolení demokratického režimu prvního prezidenta Kemala Atatürka bylo předpokládáno, že vedení tureckého státu bude vždy sekulární záležitostí, do níž nebude žádným způsobem zasahovat náboženství. Do současného vedení státu ale určité prvky islámského náboženství a zvyklostí pronikají, což může být některým trnem v oku. Obzvlášť, vezmeme-li v úvahu, že od dob vlády Atatürka byla armáda strážcem a ochranitelem demokratického režimu v zemi.
Nelze samozřejmě přesně předpokládat vývoj tureckého státu, je ale evidentní, že pokus o převrat destabilizuje stát a oslabí vládní činitele. Tureckou vládu čeká tuhý boj o udržení a upevnění moci s nejistotou a obavami z opakovaného puče, který bude „vylepšen“ a poučen z předchozích chyb. Nezbývá, než sluníčkářsky doufat, že vše se v dobré obrátí a na celém širém světě nastane obligátní všeobjímající mír, který deklarují všechny nově zvolené královny krásy.
Foto: Pixabay
