Zpravidla jsou spíše legrační a roztomilí, faktem ale je, že lenochodí mláďata se velmi často dostávají do problémů a bojují o holý život.
Ve Střední a Jižní Americe žije celkem šest zvířecích druhů, které jsou permanentně ohroženy kvůli lidským zásahům do jejich přirozeného životního prostředí. Fotografka a ochránkyně primátů Sam Trull strávila několik let pozorováním a dokumentováním života těchto charizmatických obyvatel stromů.
„Přestěhovala jsem se na Kostariku, abych mohla pracovat s primáty. A pak jsem potkala svého prvního lenochoda,“ říká Sam a dodává, že dál je to dlouhá historie. Během dobrovolnické akce na záchranu lenochodů, který byl pořádán americkou neziskovkou Kids Saving the Rainforest, pomáhala Sam spoustě osiřelým nebo opuštěným lenochodím mláďatům a mnoho z nich už bylo navráceno zpět do divočiny. V průběhu této akce zachycovala svou práci na fotografiích, které publikovala ve své první knize s názvem Slothlove.
Sam Trull poskytla o své práci jedinečný rozhovor magazínu National Geographic, jehož úryvky přinášíme i vám.
Jak jste se poprvé dostala k fotografii?
Pracovala jsem v západní Africe a měla jsem k dispozici malý jednoduchý digitální fotoaparát. A to je ta chvíle, kdy jsem začala fotit a trénovat své oči. Když jste v cizí zemi, všechno se zdá být zajímavé a fotogenické, a proto jsem začala fotit prakticky všechno. Když jsem se vrátila zpět do Severní Karoliny a začala fotit rodiny, svatby a nějaké snímky pro noviny. Pak jsem se přestěhovala do Kostariky a začala jsem naplno spolupracovat s organizací Kids Saving the Rainforest.
Jaké je začít pracovat s lenochody poté, co jste strávila tolik času mezi primáty?
Zamilovala jsem se. Začala jsem o ně pečovat jako jejich náhradní máma a přitom jsem u sebe měla neustále fotoaparát. A tak jsem je začala fotografovat. Naučila jsem se je milovat a respektovat a začala jsem toužit po tom, abych je mohla zachránit.
Proč jste se rozhodla publikovat knihu Slothlove?
Mou hlavní motivací bylo vzdělávat lidi a dodat jim alespoň základní znalosti o lenochodech, protože okolo těchto tvorů je rozšířeno opravdu málo informací. Od svého okolí jsem slýchala spoustu neuvěřitelných hloupostí, jako že se například lenochodi nikdy nestresují, což rozhodně není pravda. Možná i proto se jim lidé spíše vysmívají.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že srážky s auty, napadení psy nebo uvíznutí v drátech elektrického vedení je pro tyto tvory velmi traumatizující a na životě ohrožující záležitostí. Lidé si prostě myslí, že jsou líní, pomalí, roztomilí a nikdy se nestresují. Takže si s nimi třeba pořizují selfies a vůbec je nezajímá, že je ten lenochod třeba rozčilený.
Co plánujete nyní?
V roce 2014 jsme vybudovali Institut lenochodů na Kostarice a od té doby tento institut značně pokročil ve svém rozvoji. Naším hlavním cílem je navracet zachráněné a lidmi vychované lenochody zpět do divočiny, přestože je to velmi dlouhý a únavný proces.
Začali jsme také provádět behaviorální výzkum lenochodů žijícími ve volné přírodě, a také sledujeme jejich zdravotní stav – i to nám pomůže v jejich ochraně před škodlivým lidským faktorem.
Zdroj: National Geographic
Foto: Sam Trull
