Mainstreamová média lžou. Takže je číst nebudeme. A budeme věřit těm alternativním, která určitě sdělují pravdu. Chceme tomu totiž věřit.
Česká mainstreamová média dneska vlastní kdejaký magnát a politik, takže se jim podle všeho nedá věřit. Proč? Protože přece mohou zkreslovat informace a záměrně ukazovat čtenářům poupravenou realitu, která vypovídá ve prospěch majitele. A proto se mnoho čtenářů přiklání k informacím, které poskytují rádoby zpravodajské weby, které se vyčleňují z mainstreamovosti.
Otázkou je, jestli je to výhra. Na jednu stranu možná mainstreamová veřejná média lžou a zkreslují realitu, ale mají své určité meze. Za pomluvu, mylné informace nebo zkreslování reality mohou být tu a tam potrestána. A můžeme se opírat alespoň o minimum pravdivosti, které je zakořeněno v jakémsi novinářském čestném kodexu. I když, kam se dneska poděla čest novinářova, že.
Kde je pravda?
Oproti tomu se alternativní média nemusí zpovídat nikomu. Článek s vlastním názorem a informacemi bůhvíodkud v nich může publikovat prakticky kdokoli. Nikdo se nezabývá ověřením relevantních informací, a i když text zní důvěryhodně, nemusí to tak nutně být.
Jako příklad si vezměme třeba právě poslední dobou propírané Parlamentní listy. Jistě, nikdo jim nediktuje, o čem mají psát, jak ostatně zní v jejich sloganu. Ale také jim nikdo neověřuje, zda to, co napsaly, je opravdu pravda. A tak se můžeme setkat se spoustou plamenných názorových textů zakořeněných v zaručených informacích, a přehršlí exkluzivních zpráv, které informují o nejnovějším dění.
Existují dokonce zprávy o tom, že na Parlamentních listech je možné si zaplatit PR reklamu, čehož čeští politici hojně využívají. Jejich investice se jim pak vrátí v krásném a utopickém rozhovoru, který server publikuje. A to, že si za takový rozhovor někdo něco připlatil, zdaleka nemusíte ani poznat, protože na Parlamentních listech nebývá nikterak výrazně oddělena komerce od běžných článků.
O relevanci informací
Je otázkou, nakolik tedy můžeme brát zprávy, které nám Parlamentní listy přináší, vážně. Bylo by totiž přinejmenším mrzuté, kdybychom se spolehli na svou dobromyslnost a naivitu a doplatili na ni. Na serveru se totiž můžete dočíst jak pravdivé a objektivní informace (ty ale v menší míře), a najít tam můžete také spoustu subjektivně zkreslených faktů, z nichž nebudete dvakrát moudří.
MF Dnes je Babišova, takže ji číst nebudu
Ale komu patří Parlamentní listy? Kdo je za ně zodpovědný? Kdo kontroluje, jestli čerstvá dávka peprných informací je pravdivá a můžete se o ni opřít? MF Dnes sice vlastní Babiš, ale na druhou stranu alespoň víte, na čem jste. Je ale přinejmenším naivní věřit neprůhledným rádoby informačním serverům, na něž může publikovat kdokoli a kdokoli si také může koupit pochvalný článek o své osobě. Jak tedy chcete rozeznat, kdo si zaplatil a kdo ne?
K informacím, které jsou všude na internetu, je třeba přistupovat s nadhledem a obezřetností. U těch alternativních a negarantovaných médií sice lze najít svěží a nový pohled na současné dění, občas se ale můžeme poněkud spálit. Anebo napálit.
Pojďte s námi sledovat náš nový seriál o bizarnostech české zpravodajské alternativní scény. Někdy se pobavíte, jindy rozčílíte, a jindy se možná dozvíte něco, co změní váš dosavadní názor. A o tom to celé je.
Foto: Unsplash/Dustin Lee, Sam Wheeler, Parlamentní listy
