Je to pořád to samé dokolečka. Před volbami se kasáme, jak se musí všechno změnit, pak se na volení vykašleme a nakonec nadáváme nad výsledky.
Možná bychom české voličství mohli začít zařazovat do typicky českých vlastností uváděných v zahraničních průvodcích. Zdá se, že se ve volbách úplně vyžíváme. Proč? Protože je dva měsíce na co intenzivně nadávat.
Celý kolotoč se sice roztáčí mnohem dříve, ale je fakt, že klasický český volič se volebním programem dříve než měsíc před volbami prostě nezabývá. Nezajímá ho to, řeší aktuální problémy s mizerným počasím a s tím, že kvůli přílišné zimě už nemůže nosit své oblíbené a módně i hygienicky vyladěné sandále a ponožky.
A pak to přijde. Volební víkend a zběsilé zprávy všech periodik o tom, že volby JSOU. Ráno čtyři zprávy o otevření volebních místností, během dopoledne pět až deset zpráv o tom, kterak se v Horní Dolní nachystali na volby i s pohoštěním a odpoledne fotografie vesnických babiček, které slavnostně odvolily v kroji, proložené varovnými zprávami o tom, že volební účast není až na ty krojované babičky nic moc.
Čechy volby zřejmě nezajímají
Další den už se alarmující zprávy o nízké účasti u voleb šíří rychlostí blesku. Vol(ič)ové, běžte volit! Sdělují všechna média jako jeden Andrej Babiš. Co naplat, volební místnosti se nakonec zavírají a zapečeťují s drtivým faktem – k volbám nešla ani polovina lidí.
Celé tohle úmorné martyrium tak nakonec spěje k jedinému konci. Den po ukončení voleb celá republika hromadně zpílá vítězi za vítězství. Jako by za to letos mohl Andrej Babiš osobně, že téměř všude jeho hnutí zvítězilo.
Rádi bychom si zachovali volební nestrannost, takže za minulý odstavec se omlouvám hláškou „fuj Andreji, že se nestydíš.“ To je ale asi tak všechno. Zdá se, že v Česku je úplně jedno, jak nějaké volby dopadnou, důležité je, aby bylo pořád na co nadávat. Máme hamižné politiky, mizerné zdravotnictví, diskriminující sociální systém, asi třicet uprchlíků a deset milionů nespokojených občanů, kteří nechodí k volbám. Vskutku působivý mix.
Za všechno může Havel
Je vůbec možné si představit, že by se Česko ocitlo ve stavu dokonalé a utopické harmonie? Sociální dávky by se nerozdávaly na potkání, daňoví poplatníci by se necítili sdíraní z kůže na úkor menšin a vězňů, lékaři by si nestěžovali na nízké platy a učitelé by rozdávali lásku k poznání a vědění tak nějak automaticky a ideálně bez nároku na honorář.
Čekáme snad na příchod nového Václava Havla, který svou silnou osobností zase stmelí věčně remcající český národ? A jsme vůbec schopni nějakého politika jako takovou ikonu ještě přijmout? Obecný trend totiž velí: politikům se nedá věřit. A to bez rozdílu. Možná, že Václav Havel nasadil tak vysokou laťku, že se v očích většiny národa dostal na piedestal věčného obdivu a ztělesnění všeho dobrého.
Co na tom, že se škarohlídi snaží jeho zásluhy očernit. Havel prostě byl, je a bude symbolem národního odboje proti komunismu. A to mu už nikdy nevezmeme. Žádný další prezident natolik zbožňovaný ani pozitivně spjatý s pohnutou minulostí našeho státu nebyl. A tak každých pět let narážíme na zklamání. Havel to prostě není.
K volbám se zkrátka nechodí
Možná se na Češích podepsala léta života v komunistickém režimu a nízkou účast u voleb ovlivňují hned dva stěžejní faktory. Starší generace, která tvrdé podmínky komunistické politiky zažila na vlastní kůži, si užívá nebývalé revolty a svobody tím, že k těm volbám už prostě víc jak dvacet let jít nemusí. Navíc možná vědí, že pořád není tak zle, a nepovažují tak za důležité jít volit.
Oproti tomu mladší generace nezažila při a bezprostředně po revoluci sílu hlasu lidu, a tak se místo burcování mas nechává sžírat pozérským hipsterským zmarem, který je u voleb užitečný asi tak jako mrtvému zimník. A proto se mladí necítí být zodpovědní za to, kdo bude zvolen. Jde to mimo ně a volit nechodí.
Výsledkem je převaha menšiny, která k volbám jde a nereprezentuje tak širší vzorek obyvatelstva. Jistěže důchodci půjdou volit stranu, která jim poskytne jistoty a slíbí zvýšení důchodů. A když jsou to především starší lidé, kteří chodí volit, nemohou se pak mladí divit, že politika zvolených stran nevyhovuje jejich požadavkům. Obzvláště když páteční odpoledne nebo sobotní odpočinek sami nedovedli vyměnit za trošku nepohodlí za volební plentou.
Foto: Pixabay, Wikimedia
