Vzduch je prosycen vůní léta. Spolu s ním pomalu končí období kabátů a začíná období odhalování. V souvislosti s tím někteří z nás možná cítí i něco jiného, než vůni jara. Něco, co nevodí tak atraktivně. Ostych, obavy, nejistotu, možná i stres. Čím to, když sluneční paprsky působí tak pozitivně, že dokáží vykouzlit úsměv i na rtech toho největšího pesimisty?
Problémy se sebepřijetím
Odpověď je nasnadě. Ony negativní pocity, ačkoliv jsou vyvolány oteplením, nepramení ze slunce. Pramení přímo z našeho nitra. Spolu s teplem totiž přichází i potřeba odkládat oblečení a ukázat světu vše, co se přes zimu dalo schovat. To pěkné, i to méně pěkné. Každý rok je to stejné a smutné je, že se to nelepší. Ba naopak. Proč vlastně cítíme pořád takový ostych, jakmile si máme obléknout upnuté oblečení?
Augmentace prsou? Ani náhodou!
Představte si, že je vám 25 let. Jste žena malého vzrůstu, sportovní štíhlé postavy. Nikdy jste neměla velká prsa, ale nikdy jste tuto skutečnost nevnímala jako nedostatek. Respektive jste ji nikdy nevnímala jako něco, co by vám mělo stát v cestě za sebepřijetím. A tak vás překvapilo, když za vámi přišla kamarádka, která má ňadra podobná, jako vy, s tím, že uvažuje o zvětšení prsou. Jaké byly vaše první pocity? Úlek. Panika. Panebože, proč by do sebe měla nechat řezat, když je krásná taková, jaká je? V hlavě se vám začaly tvořit tisíce důvodů, proč se do něčeho takového nepouštět. Už jste je měla na jazyku… Ale potom jste se zastavila a řekla jen: „Je to tvoje rozhodnutí. Já bych do něčeho takového nešla, ale pokud si to přeješ a jsi si jistá, že je to to, co chceš, podpořím tě.“
Síla porozumění
Takové věci se dějí. Kolem plastické chirurgie obecně poletuje ohromné množství ohromně nafouknutých bublin. Lidé se v tomto směru zpravidla dělí na dva tábory. Jedni ji milují, druzí odsuzují. A nic mezi tím. Naše fiktivní hrdinka se vždycky řadila k těm druhým. Ale tehdy si řekla, že to místo mezi nimi je tak smutně prázdné, že se tam postaví. A tak to udělala. Rozhodla se, že se pokusí kamarádčiny pohnutky pochopit a zamyslet se nad tím, co říká. Rozhodla se, že ji neodsoudí proto, že hledá cestu k sebepřijetí jinou formou než ona. Rozhodla se, že se pokusí neodsuzovat nikoho, kdo se chová podobně nebo stejně, jako kamarádka.
Kouzlo individuality
Protože každý je jiný. Je pravda, že něco nám bylo dáno a s tím bychom měli pracovat. Když se mi nelíbí moje tělo, začnu se lépe stravovat, začnu se pravidelně hýbat, začnu dodržovat pitný režim a budu věřit, že se to vyplatí. A ono se mi to většinou vyplatí. Jenže problém je v tom, že každému se to vyplatit nemusí. Co udělá žena, která zhubla 30 kg s vytahanou kůží, která již nikdy nezíská zpět svou ztracenou pružnost? Co udělá hasič, který při výkonu své práce utržil zranění v podobě vážného popálení obličeje horkou párou? Co udělá muž, který zhubl 50 kg, cvičí každý den, ale přesto se nemůže zbavit povislých prsou tvořených tunami kůže, kvůli kterým vypadá směšně? Co udělá žena, která prožila rakovinu prsu a přišla o svou chloubu? Odpověď je ve všech případech stejná: Půjde za plastickým chirurgem. Jsou proto ti lidé špatní? 
Nové začátky
Plastická chirurgie vychází z toho, že co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Co platí na jednoho, nemusí fungovat u druhého. Existuje tolik různých lidí a tolik různých názorů. A pokud někomu k plnohodnotnému a šťastnému životu pomůže zákrok plastického chirurga, pak bychom měli být vděční za to, že taková možnost existuje.
Cesta za snem
Plastická chirurgie je kontroverzní odvětví medicíny, které je neustále předmětem četných diskuzí. Jenže v konečném důsledku je to medicína jako každá jiná. Stejně, jako jeden gynekolog dělá potraty i porody, dělá plastický chirurg augmentaci prsou i zachraňuje životy. Je špatný pro to, že se snaží pomoci někomu v plnění jeho snů? Byl by dobrý, kdyby nějaký kosmetický zákrok odmítl? To jsou hluboce filozofické otázky, které otevírají otázku samé podstaty plastické chirurgie.
Každá mince má rub i líc
Pravdou je, že pomáhá a léčí, a zároveň může i ublížit. Jenže tak je to ve všem. Nic nikdy nebylo, není a nebude černo-bílé. Ani plastická chirurgie. V konečném důsledku ale vždy záleží na tom, na co se zaměříme. Co chceme vidět. Rozhodněme se společně, že se budeme zaměřovat na to hezké a to budeme posilovat. Každá mince má dvě strany, všechno má svůj rub i líc. Nezapomínejme nikdy na druhou stránku věcí a snažme se vše posuzovat z určitého nadhledu. Nehodnoťme, jen pozorujme.
www.pixabay.com
