O tom, že erotika je hlavním motorem lásky, víme všichni, pochybnosti má málokdo. Erotika ale není vždycky něčím přirozeně samozřejmým ani ničím, co by existovalo jednou provždy a napořád. Erotika je riziková, zranitelná, stresující i problémová. Navíc ji muži prožívají v jiném životním a fyziologickém vzorci než ženy. Nejčastěji se tento vzorec rozlišuje jako lineární – u mužů – a kruhový – u žen.
Zabijáci a ti druzí
I pokud vypustíme klesání hladiny testosteronu (a další hormonální poruchy a problémy), které se u mužů odrážejí na sexuální chuti i výkonnosti, musíme konstatovat, že mužské stejně jako ženské libido jsou křehké nádoby měnící se v závislosti na mnoha známých i neznámých faktorech, fyzických i emocionálních, mentálních i duchovních a také v závislosti na čase. V poměrně dlouhé řadě důvodů, které bývají uváděny v odpovědích na otázku, proč partneři ztrácejí zájem o sex, bývá na prvním místě uváděn stres. Jsme-li dlouhodobě v napětí kvůli vážným problémům, ať už zdravotním, rodinným, pracovním, finančním, či jiným, je velmi pravděpodobné, že na sex nemáme pomyšlení. Paradoxem je, že právě sex nám ono napětí může „nejzdravěji“ odbourat. Dobře to vědí příslušnice nejstaršího povolání na světě, vědí to i dnes oblíbení sexkoučové, víme to ale i my ostatní z každodenních partnerských situací. Pokud o případných sexuálních problémech s partnerem nehovoříme a máme tendenci je potlačit, jsme na nejrychlejší cestě, jak chuť na sex a erotiku dostaneme na úplný bod mrazu. Oblíbeným „splachovačem“ problémů bývá alkohol, další zabiják sexu, i když v první fázi se tváří jako povzbuzovač. Alkohol zpočátku pomáhá bořit zábrany a odhazovat stud, zároveň ale nenápadně a plíživě potlačuje sexuální touhu. Sexuální libido narušuje i únava, málo spánku, nedostatek fyzické aktivity i špatná a nevyrovnaná strava. Nezanedbatelným zabijákem sexuálního libida jsou léky. Patří mezi ně hlavně antidepresiva, léky na vysoký krevní tlak a také antikoncepce. Léky bývají dost často i příčinou poruch erekce, která ale sama o sobě může upozorňovat i na jiné zdravotní problémy dotyčného než ty, které překrývají léky.
K méně uváděným zabijákům sexuálního apetitu řadíme rodičovství. I když je narození dítěte ve většině vztahů radostnou událostí, partnerství muže a ženy dostává dítětem zabrat. Záleží na zralosti muže a ženy, jak velký nápor spjatý s příchodem „třetího“ do vztahu zvládnou. Na erotiku už není tolik času, energie ani prostoru, a pokud vztah není založen na stabilní a zralé duchovní bázi erotiky, ale jen na sexu samotném, čeká ho pravděpodobně krize, často i úplný krach.
Velmi smutným zabijákem erotiky je špatné vnímání vlastního těla. Nikdo není dokonalý a mít rád vlastní tělo patří k základnímu vybavení naší psychiky, které by měli dětem pomoci budovat především rodiče. Ne každý má ale štěstí na harmonické rodiče, a tak už odmalička zbytečně trpíme komplexy z vlastního těla i přesto, že se takové pocity nezakládají na objektivní skutečnosti. Statistiky potvrzují, že například obézní lidé (ale také lidé jinak se vymykající průměru, zejména váhovému) mají větší potíže se sexuální výkonností i prožitkem a sex s nimi přináší problémy. Úzkost a strach z milování může mít kořen i v dětském zneužívání či znásilnění jakéhokoliv druhu. Nízké sebevědomí vnáší do vztahu nedůvěru a brání prožívat sex jako radost, vzrušení a možnost, jak se s partnerem propojit ve všech dimenzích lidskému druhu přístupných, což je kromě množení hlavním smyslem sexu.
Sexuální a petit a mlčení mužů
Kdosi slavný nazval orgasmus dokonalým kompromisem mezi láskou a smrtí. Je mnoho párů, jejichž orgasmus zejména ve stadiu vášně tomuto bonmotu odpovídá. I podle Sigmunda Freuda, který pojem libida vymyslel, je libido pudem života, projevuje se sexualitou a je protikladem pudu smrti neboli touhy po sebedestrukci. Vášeň se často podobá bárce uprostřed rozbouřeného moře emocí, která se střídavě naklání na jednu i na druhou stranu. A tak existují věci, které ženy vytýkají mužům a muži ženám, aniž tuší, že tak erotice kopou hrob. Hodně mužů si například stěžuje, že jejich partnerky jsou s nimi stále nespokojeny, jinak řečeno, že „muži, ať dělají, co dělají, všechno je špatně“. I když jde většinou jen o slovní či emoční nedorozumění, muži ho těžko snášejí (hůř než ženy), neboť jejich přáním je ženu uspokojovat. Pokud jim to žena svou věčnou kritikou neumožní, často se to odráží v sexuálním apetitu „samce“ vždy toužícího po dokonalosti. Věčně kritizující žena rozhodně muži není tím pravým afrodiziakem.
Problematickou oblastí může být i frekvence sexuálních styků. Ač se to nezdá, ten, kdo chce sex častěji (v minulosti to býval muž, dnes v čase všeobecného workoholismu to může být i žena), stává se závislejším partnerem se všemi nevýhodami takového postavení. Kompromisu v této oblasti lze dosáhnout jen těžko, spíš platí, že ten, kdo chce sexu víc, se musí přizpůsobit tomu, kdo ho chce méně. Stabilita vztahu je tak ovšem vážně narušena a dlouhodobě trvající frustraci jeden z partnerů často řeší odchodem.
Mezi nejčastější výčitky, které směřují ženy k mužům a jež mohou narušit sexuální rovnováhu ve vztahu, bývá dnes už klasické mlčení mužů. Když pomine prvotní zamilovanost, muži se stávají skoupými na slovo, jako by byli „verbálně handicapovaní“. Prý je to dáno historickou zkušeností muže-lovce, neboť při lovu se nemluví. Většina mužů skutečně nepociťuje tak velkou potřebu mluvit jako žena, a pokud ta na něj naléhá, muž se většinou ještě víc stáhne do své ulity. Mlčení mužů bývá pro ženu jednou z největších frustrací, která jí ubírá chuť k sexu i k jakémukoliv dalšímu tělesnému styku s partnerem, dokonce i na úrovni něhy. To posléze nelibě nese muž, neboť mužská sexualita je zaměřena fyzicky a jedním z největších zdrojů mužské sexuální slasti je pronikání do těla (a tak i duše) ženy.
Odkud muži prchají
Muži jsou po staletí naprogramováni na lov a soupeření. Proto mnoha mužům vyhovují ženy, které k nim vzhlížejí a dávají najevo, že bez nich nedovedou žít. Ženy nezávislé a samostatné jim odebírají odvěký úkol zabezpečovat rodinu a starat se o ni. Ženy, které zvládají všechno samy, v nich vzbuzují strach z toho, že takové ženě nemají co nabídnout. Naštěstí se naučené stereotypy mění a stále větší procento mužů to má prostě jinak. Nezávislá žena, která se o sebe sama postará, je dnes žádoucí, a pokud má problém najít harmonický vztah, je to spíš jejími vysokými nároky než strachem mužů z jejího životního modelu.
Dnes je spíš pravda, že schopné ženy imponují schopným mužům, kteří nemají problém se svým sebevědomím. V ženě hledají a nacházejí rovnocenného partnera, s nímž mohou profesně i osobně růst. Úspěšné ženy imponují mužům, jimž je jasné, že nezávislá a sebevědomá žena od muže potřebuje stejnou lásku a ochranu jako každá jiná. Navíc řada úspěšných manažerek domácí žezlo ráda přenechá muži – pokud o to stojí.
Výzkumy říkají, že dnes muži na prvním místě neprchají od žen nezávislých a úspěšných (bylo tomu tak nedávno) jako spíš od žen extrémně obětavých, které vše podřizují rodině. Dál prý pak od žen chladných a takových, pro něž je vztah pouze prostředkem k naplnění biologické funkce. Muž je v takovém případě odsunut do pozice trpěného trubce, a to se pochopitelně žádnému muži nelíbí.
Největším problémem současných partnerských vztahů v oblasti sexu bývá neschopnost otevřeně mluvit o svých přáních, touhách a potřebách. Mužům obecně se zdá divné hovořit o vlastním sexuálním životě, i když i to se dnes mění. Muži vyhledávají sexkouče, chodí k sexuologovi, nechávají si předepisovat viagru a partnerky to vítají.
Skok do jiného světa
Pokud se ocitnete v situaci, že toužíte sex v partnerském vztahu oživit, máte řadu možností, jak zabijáky sexu přelstít. Nepostačí-li k tomu červené prádlo, které prý dělá každou ženu sexy a v mužích vzněcuje touhu (podle výzkumů muži vždy hodnotí ženy v červené jako atraktivnější a sexuálně žádoucnější), máte ještě k dispozici mocnou čarodějku – představivost. Erotická představivost je prostor, v němž lze překonávat rozum, konvence i společenské bariéry. Fantazie dovoluje bezpečně překračovat hranice každodenního života se všemi morálními i psychologickými omezeními. Kdosi fantazii přirovnal k zrcadlu – můžeme si ho podržet před sebou, abychom viděli, co je za námi. Jen díky fantazii můžeme spatřit takový obraz sebe samotných, jaký bychom nikdy nespatřili. Fantazie je branou k volnosti i tehdy, když nás v reálu láska svazuje. Stává se občas, že to, co nesnášíme v běžném životě, nás v erotice vzrušuje. To, co nás na veřejnosti popuzuje, má v soukromí erotiky nádech slasti. Například stejný houf obdivovatelů partnerky, na který v reálu muž intenzivně žárlí, může pro něj být v erotické fantazii zdrojem nebývalého vzrušení. Panovačnost v domácnosti popuzuje, panovačnost při erotickém aktu může vést k extázi. Tím se dá dobře vysvětlit přitažlivost sadomasochistických hrátek u párů, které v životě působí velmi spořádaně a konvenčně. Sadomasochistické praktiky jsou podle odborníků zvlášť přitažlivé pro lidi, kteří mají tendenci stavět na první místo ty druhé a kteří se v životě bojí, aby druhým neublížili. Sadomasochismus je pro ně lákavý tím, že tu mohou vznášet požadavky beze strachu, že tím někomu ublíží. Předem dohodnuté signály ujišťují, že vše proběhne bezpečně. Sexuální dominance slouží jako způsob, jak překonat převahu druhého člověka, jak kompenzovat emocionální podřízenost ve skutečném životě.
Další příklad – mnoho mužů sní o supersexuální ženě, kterou nemusejí k sexu přesvědčovat ani svádět. Sexuální bohyně chce sex vždycky. Muži se před ní nemusejí stydět, že chtějí sex, protože ona ho chce zrovna tak.
Dlouhou dobu měly sexuální fantazie špatnou pověst, říkalo se jim chléb pro chudé. To už dávno neplatí. Dnes jsou pokládány za dobrou kompenzaci, když libido zažívá frustraci nebo nemá dostatek příležitostí. Sexuální fantazie je přirozenou součástí zdravé sexuality dospělého jedince, je výrazem individuální svobody, která umožňuje onen pověstný skok do jiného světa, jak výstižně nazval orgasmus Octavio Paz.
