Denis Villeneuve si vydobyl pozici talentovaného režiséra. Jeho loňský Sicario je podle mě třeba nejlepší film toho roku, takže se s tímhle tvrzením dokážu ztotožnit. S novou sci-fi Příchozí opět úspěšně míří přímo na komoru. Tohle je totiž film, na který se nedívá, ale film, který se prožívá.
Tahle recenze se bude psát těžko, protože čím víc odhalím, tím víc vás ochudím o bezprostřední zážitek v kině. Proto se hned na začátku omlouvám, že budu psát velmi neurčitě. Pokud se pak ale do kina vydáte, určitě mi za to poděkujete.
Ke čtení si rovnou doporučuji pustit atmosférický soundtrack Jóhanna Jóhannssona, který sám při psaní poslouchám. Stejně jako u Sicaria se nejedná o melodický podkres, ale spíše o emotivní zvukové návaly a je neuvěřitelné, jak silně to funguje.
Snímek, ve kterém na Zemi přistane dvanáct mimozemských pouzder, vůbec intenzivně pracuje s emocemi. Villeneuve na pozadí globálního problému, kdy národy napříč světem spolupracují, aby zjistili, co mimozemšťané chtějí, rozehrává zároveň značně komorní příběh lingvistky Louise. A v obou rovinách se diváka dotkne tak citlivě, že se ve vás zážitek z filmu uhnízdí na hodně dlouho.
Příběh se navíc rozvíjí pomalu, opatrně a jímavě. A tam, kde se vás jiná sci-fi snaží ohromit efekty a velkolepou akcí, tam vás Příchozí dostane svou promyšleností. Odhalování mimozemského jazyka se zařadí mezi jedny z nejvíc fascinujících záležitostí, které jste na plátně viděli.
Amy Adams aspiruje na Oscara
Těžkou poklonu chci vyseknout Amy Adams, která se zhostila hlavní role. Dodnes jsem ji nedokázal vnímat jako velkou herečku, vlastně si ani na první dobrou nevzpomenu na jinou roli než novodobou Lois Lane. Ale tady dokazuje, že má obrovský talent a svým výkonem bude určitě usilovat o Oscara.
Příchozí je čistá filmařská radost, která diváka zaplavuje jak pozvolný příliv, až jí zůstane plně obklopen. Sevřené a důmyslně propracované dílo, které vypráví o lidech jako o druhu, který obývá tuto planetu, tak o individualitách, kterou každý jsme. Setkání s návštěvníky vesmíru nastavuje zrcadlo nám samým, odhaluje naše nedokonalosti i naši jedinečnost.
Jen úplný cynik by tento film přešel s chladným přezíráním. Každý jiný se otevře intenzivnímu zážitku, který bude v člověku rezonovat i několik dní. Už teď se těším, až Příchozí uvidím podruhé, protože tohle bude chtít určitě víc projekcí, abych všechno dokázal vstřebat a mohl se příště soustředit na detaily.
Foto: Oficiální foto filmu, ©Paramount Pictures
