Věrní můžeme být z různých důvodů. Především na tom stojí celý náš vztah, protože právě důvěra je jednou z jeho nosných zdí. Věrnost rovná se také respekt a úcta k partnerovi, znamená zdraví, znamená, že se vzájemně neztrapňujeme, držíme si určitou úroveň a nebojíme se zítřku. Znamená to půjčit partnerovi mobil, aniž bychom se museli modlit, ať tam nic nenajde, nebo ho nechat bez stresu používat náš počítač, kde máme zaplý Facebook. Věrnost rovná se nulové pravidelné návštěvy na dermatovenerologii.
Věrnost by měla být automatická věc. Pokud chci být nevěrný, tak si přečtu článek tady nebo další v rubrice Vztahy. Pokud chci být nevěrný, rozejdu se a netrápím zaprvé sebe, zadruhé svého partnera a v neposlední řadě také milence/milenku a celé okolí. Na co prodlužovat nefunkční vztah.
Věrnost a důvěra s ní spojená má neskutečné výhody, zatímco nevěra je jen trapná záležitost ukazující naši slabost. Nevěrník či nevěrnice se musí skrývat jako žáček, který potajmu kouří na základce na záchodech. To je zkrátka trapné pro obě strany. Vlastně pro všechny tři.
Pachatel musí také neustále hlídat mobil, aby mu tam náhodou nevyskočila notifikace s usvědčením z whatsappu nebo smska. Před příjezdem z práce domů musí projet a smazat všechny komunikace a odeslat tajné kódy ala „už jsem doma, teď mi nepiš.. Zítra se Ti, Lásko, ozvu hned jak vypadnu z domu.“ Trapnost nad trapnost.
Dříve nebo později přijde nějaké drama (a ono vážně jednou přijde), kdy on/ona stejně napíše v úplně nevhodnou dobu, samozřejmě náhodou. Na to se pachatel vrhá k mobilu, simuluje průjem a peláší se schovat na záchod, kde tuto argentinskou telenovelu dořeší.
Pokud jsme věrní, nic z výše jmenovaného nám nehrozí. Mobil se nám válí tam, kam jsme ho hodili, partner nám klidně může přečíst příchozí smsku, když jsme zrovna ve sprše, nebo může napsat našim společným známým z vašeho účtu na Facebooku. Zkrátka no stress, a my se navíc nestaneme předmětem hospodských historek.
Neztrapňujeme partnera, máme čistou hlavu a můžeme se soustředit na pro život mnohem důležitější věci.
Nevěra zároveň obtěžuje okolí. Zpocený týpek, co ve stresu hlídá mobil, je trapný. Nezpocená holka dělající totéž je taky trapná. Vždycky nás musí někdo krýt nebo poslouchat naše dramata, většinou obojí zároveň, a to je vážně peklo. Navíc vypadáme jako opice, co neumí kontrolovat základní pudy. Pak po zákonitém rozchodu, který přijde dříve nebo později, musí naše okolí zase naslouchat našemu trápení, naštěstí nás ale už nemusí krýt.
Jak to řešit? Najděte si vztah, kde to nemusíte dělat. Buď vám vztah stačí takový, jaký je, nebo můžete být oba fandové hrátek, které vám to opepří (více v připravovaném článku o tom, jak to chodí na swingers party). Vždycky existuje nějaké řešení, které se jeví jako lepší než lži.
Pokud to musíte dělat, raději se rozejděte. Váš partner pro vás asi není ten pravý a i ta třetí zainteresovaná osoba asi za moc nestojí, když toto vědomě provozuje. Počítat s ní jako s dalším partnerem má asi takový smysl jako si najmout kuchaře z restaurace, která kvůli němu zkrachovala.
A pokud máte pocit, že váš vztah stojí z 90 % na sexu, a vy jste zvíře, které to prostě musí mít s každým, koho potká, tak tam je rada taky jednoduchá – prostě nelezte do vztahu, dokud nedospějete. Anebo mějte vztahy čistě milenecké. A těch klidně tolik, na kolik si vyděláte kondomů…
