Píše se rok 2017, rap game prošla značným vývojem a spousta interpretů se cítí dope, real a hard. Není ale třeba trochu toho zdravého rozumu a dostatku sebereflexe na to, přiznat si, že je často skutečnost někde jiná, než jak ji spoustu rapperů prezentuje?
Časy se mění a s dobou roste i popularita rap music jako takové. Ti, co na hiphopu vyrůstali už nejsou těmi dětmi, kterými byli dřív a přesah žánrů je v dnešní době takový, že se občas dá těžko odlišit pop od rapu. Za těch několik let se vytvořilo X subžánrů a světová scéna má v dnešní době opravdu co nabídnout. Pokud máte i trochu toho času a nevadí vám prodírat se hlubinami internetu je dost možné, že narazíte na něco, co vám vylepší pohled na rap music jako takovou a objevíte nová a zajímavá jména. Bohužel, v dnešní době, kdy už je hudební trh poměrně nasycen a těžko se tak přichází s něčím naprosto originálním nebo unikátním, vzniká velká spousta hudebních projektů, které se tváří jako něco inovativního nebo futuristického, aniž by bylo přiznané, že se vlastně jedná pouze o naleštěnou bídu.
Trendy věci, které postrádají svojí hodnotu
Jasně, neuhýbat z nějaké „předem nastavené cesty“ se může někomu zdát až moc jednoduché a proto ten někdo provede pár „kroků stranou“, které občas přinášejí zajímavé výsledky. Bohužel, né vždy se tyto kroky povedou a tak se nám čas od času naskytne pohled na plytké, nicneříkající hudební počiny plné blurů, třesů s obrazovkou, filtrů na videu i na vokálu a faded póz s rukou přes obličej, které mají vlastně nulovou hodnotu (né jen tu výpovědní). Z některých počinů, které v dnešních dnech vznikají, můžeme usuzovat, že jsou více než velkou mírou ovlivněny americkým vzorem. Vidíme drahá auta ve videoklipech, kdy se za doprovodu textů typu „jedu v drahý káře“ veze rapper, který drží sebevědomě volant a projíždí se městem, jako největší boss. Ten stejný rapper jde později auto vrátit do půjčovny a usedá do svého napůl zrezivělého Golfa. Hudební sféra se tak často stává terčem posměchu, ikdyž on sám je přesvědčen o tom, jak je real, dope a hard. Otázkou zůstává, proč se tak děje.
Post-komunismus a blok přijímat nové věci
Rap jako takový, je v našem post-komunistickém státě bohužel vnímán stále jako podřadný žánr. Můžeme si říkat co chceme a jak chceme, ale široká veřejnost tento žánr většinou neuznává, jelikož ti, co na něm vyrostli a poslouchají ho, nezastávají ještě tak velkou část našeho národa, aby se mohlo v širokém měřítku tvrdit, že rap music představuje pro obyčejné lidi hudbu stejně kvalitní jako například rock nebo pop. My, co rap posloucháme od útlého věku samozřejmě víme, že to tak není, ale pro většinu z našich rodičů budou rappeři stále ti, co nosí XXL oblečení, píšou stupidní texty bez většího smyslu, pohupují se do beatů rychlosti 90 bpm a celkově mají trochu směšné vzezření. My samozřejmě víme, že to tak v drtivé většině rozhodně není a podle této krátkozraké teorie to tak ani nikdy nebylo. Bohužel, myšlení některých lidí nejspíš změnit stejně nepůjde.
Mass media
Tomuto faktu nepříspívá ani představování rapu prostřednictvím mass medií jako jsou televize a rádio. Každý z nás si pravděpodobně vybaví nějakou tu televizní reklamu, kde vystupuje někdo jako „rapper“ ( viz. Instalatér Jarda z reklamy pro nejmenovaného operátora), předvádí ty nejstupidnější kreace a odříkává slova jako básničku v rýmovém schématu AABB. Celé se to tváří jako nevinná recese a vlastně hrozně velká sranda, jenomže tohle je přesně to nejčastější prezentování „rap music“ veřejnosti a tak na celou komunitu i ta široká veřejnost následně nahlíží. Dalším faktem, který na rap music vrhá špatné světlo se stává bohužel i rap youtuberů, který má i přes svoje většinou příšerné kvality, statisíce i miliony zhlédnutí. Zůstává to poměrně smutným faktem a věci skutečně kvalitní tak nedostávají prostor, který by si zasloužily. Nelze samozřejmě házet všechny do jednoho pytle, ale projekty jako 10.4.98 lze s čistým svědomím označit za absolutní dno českého Youtube.
Populismus v rapu
Obsahem tohoto článku jsem chtěl poukázat především na to, jak jednoduché a hlavně prvoplánové mohou některé výtvory v „našem“ žánru být. Posledním bodem, na který bych chtěl poukázat je něco, co bych nazval jako populismus v rapu. Prvoplánové dělání věcí tak, aby se líbily je bohužel další časté zlo, které bývá občas i virální. Tak se děje, že se spousta projektů prosadí na úkor projektů jiných, řekl bych: méně populistických. Žijeme ve svobodném státě a každý si může samozřejmě dělat co chce, ale celkový obraz pak vypadá trochu pohnutě. I když je nutno podotknout, že se je situace stále lepší.
Rap není hudba
Zároveň se ale stále velmi často setkáváme s názorem, že rap není hudba. Našinci mají bohužel často mylné představy o tom, jakým způsobem tyhle věci vznikají. Autoři samotní by mi dali určitě za pravdu, že vytvořit kvalitní rapové album není o stoupnutí si za mikrofon a říkání prvních „blbostí“, které vás zrovna napadnou. Často se neuznává samplování, což je vytváření smyček – případně uplně nových melodii z jiných skladeb. Většinou z takových, co nemají s hiphopem nic společného. Posluchačům jiných stylů tohle prý nevoní. Dalo by se říct, že se tak jedná pouze o zaslepenost a v našem případě neznalost, která jde ruku v ruce s nezájmem. Jelikož jim už tak nevadí po desítky let poslouchat přezpívané české hity, původně od amerických interpretů, otextované slabiku po slabice, stejně jako originál. Dělo se tak především od 60. let až po konec těch 90. Hudba se samozřejmě také neměnila a téma skladby jak by smet. O tom ale už jindy.
Další články z české i světové scény naleznete v rubrice MUSIC.
