Architekt české politiky a jeden z nejvlivnějších lobbistů Antonín Blaník se rozhodl kandidovat ve svém celovečerním dobrodružství na prezidenta. Podařilo se převést internetový fenomén dostatečně kvalitně pro svět velkých filmových pláten? Rozhodně ANO!
Prezident Blaník si všechny své plusy z Kanceláře přenáší i do svého filmu. Tvůrci nám servírují příběh, který odvážně komentuje aktuální dění přibližně posledních 150 dní a v jehož kontextu se můžeme naplno zasmát celé prezidentské volbě. Což je po tom všem vítaná úleva. Úlevou je i fakt, že celý koncept funguje i v délce 10 x delší než běžně.
Blaník je ve své nejsilnější formě
Takže pokud vás bavil Blaník už ve své seriálové podobě, budete se určitě bavit i v kině. Jedná se opět o shluky gagů, které provazuje nějaká základní myšlenka, či příběhová nit, chcet-li. Dočkáte se i trochu chaotického střihu a minimalistické digitální hudby, tedy všech atributů, které k Blaníkovi patří. Včetně vulgarit a zemitého, trochu prvoplánového, ale přesto vydařeného humoru.
Tvůrci tentokrát navíc umně mixují přístup, kdy jednoznačně inscenované scény míchají s až Boratovskou konfrontací veřejného prostoru. Narušili například regulérní debaty prezidentských kandidátů, natáčeli přímo při oslavách české státnosti na Národní třídě a mnoho dalšího. Připočtěme si spoustu vtipných malých rolí pro skutečné osobnosti, politické i jiné, a dostáváme koktejl, kterému se nedá takřka nesmát. Diverzní způsob, kterým tenhle film vznikl a reagoval na objevující se politické souvislosti, je podle mě i hodný obdivu, protože byl velkou sázkou na nejistotu.
Nadčasovost chybí, ale smát se nepřestanete
Na druhou stranu ať Toníčka a spol. nevynáším do nebes, vše se tak moc váže na aktuální dění, že tak za 10 let si možná nebudu vzpomínat, čemu jsem se smál. Vtipy se prostě vztahují na konkrétní lidi a události, které jednou vezme čas a chybějící nadčasovost bude znát. Nicméně jako odraz dnešní doby to funguje bezvadně.
Parádně to ale především funguje jako komedie s výborným načasováním vtipů, skvělými hláškami, dokonce i občas se špetkou napětí. I přestože lze vyčíst, na jaké straně tvůrci stojí, naloženo dostaly vcelku všechny strany stejně a i to se cení.
Já závěrem s naprostou upřímností přiznám, že takhle jsem si od srdce v kině nezahýkal smíchy ani nepamatuji. A jelikož jsem se vždy držel hesla, že sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo, musím poděkovat všem zúčastněným, že mě pobavili tak, jak dlouho nic jiného. A hlavně teď už vím, že až bude skutečně nejhůř, tak Blaník skutečně povstane.
Titulní foto: © Falcon
