Sedm statečných patří do zlatého fondu kinematografie. Proto se zdálo naprosto šílené, když se poprvé objevily zvěsti, že Antoine Fuqua chce točit remake. Já mu ale věřil, mám pro tohohle režiséra zvláštní slabost. Přesto musím konstatovat, že tentokrát připravil průměrnou akční jednohubku, která se do filmových dějin zapíše těžko.
Nadčasová kovbojka z roku 1960 sama předělávala klasiku Akiry Kurosawy Sedm samurajů, i proto by mě nenapadlo tenhle nápad šmahem odsoudit. Tehdy také spoustu lidí štvalo, že japonští bojovníci budou vyměněni za kovboje a jak to dopadlo.
A co se změnilo tentokrát? Vlastně skoro všechno. Zůstala v podstatě jen hlavní pointa sedmi mužů vedoucí obyčejné vesničany do bitvy proti armádě. Vše ostatní si Fuqua dělal po svém. Dvě nejvýraznější změny bych ale zmínil.
Padoucha a zásadového lapku Calveru nahradil hamižný a bezskrupulózní podnikatel, kterému vesnice Rose Creek a její obyvatelé stojí v cestě za klidným dolováním zlata. Proto se jich potřebuje stůj co stůj zbavit. A parta našich sedmi statečných značně zmultikulturněla, z čehož určitě mnoha lidem v naší zemi rupne cévka. Schází snad už jen Eskymák, jinak tam najde zastoupení skoro každé etnikum. Dokonce se dočkáme pobožného seniora, co je schopný rozmačkat člověku hlavu holýma rukama.
Přesto ani jedna z těchto záležitostí nijak zásadně neovlivňuje výsledný dojem z filmu, který bych nakonec spíš než remake označil za jeho moderní pojetí. Však i výše zmíněná diverzita postav je především poplatná době a dnešní poptávce.
Očekávání dnešních diváků chce Fuqua jít ale naproti především dynamičtějším a akčním pojetím. V tom ostatně vždycky vynikal. Jeho videoklipové začátky jsou na jeho stylu hodně znát, v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Přesto mě třeba nejvíc bavily drobnosti, které do svého stylu adaptoval. Třeba jako westernové snímání detailů očí, když se schylovalo k přestřelce.
Jinak film je poměrně přímočarý a vlastně až černobíle jednoduchý. Hlavní záporák je slizoun skrz naskrz, naše statečná sedmička je až na drobnosti hrdinská, že hrdinnější už být nemůže a vše spěje k velkolepému akčnímu finále. Jen občas k němu míří trochu pomalu.
Taky si musím rýpnout do toho, že ne vždy mi bylo jasné, proč se některý z hrdinů k tomuto podniku přidal. Důležité ale bylo, že jsou od sebe jasně rozeznatelní, což bylo asi prvotním záměrem a ke každému se dal vytvořit jakýsi aspoň povrchní vztah.
Jinak celý film vznikl především kvůli poslední půlhodině, která je po akční a vizuální stránce skutečně skvělá a divák si ji užije. Nicméně už nezakryje fakt, že Fuqua nám naservíroval trochu vyprázdněnou předělávku klasiky, ve které se více a efektně střílí, ale nedokáže zasáhnout hloub. Přesto to není špatný film, ale člověk od něj nesmí očekávat něco víc.
Foto: Oficiální stránky filmu
