Za těch 16 let existence narostl festival Colours of Ostrava do mastodontích rozměrů. O tom svědčí jak jména headlinerů, co letos vystupovali, tak oznámená návštěvnost kolem 50 tisíc lidí. I přes výtky především směrem ke frontám a kritice za přílišnou komercializaci, se podle mě jedná o událost dalece přesahující hranice regionu, v mnoha ohledech i republiky. A to se musí cenit.
Colours of Ostrava se dnes totiž řadí nejen k nejlepším festivalům v České republice, ale i v Evropě. O čemž svědčí i fakt, že ho loni Guardian zařadil právě do festivalové top 10 v Evropě.
To je podle mě spíše zásluha Vítkovického areálu než samotné dramaturgie. Kouzlo industriálu totiž nemizí ani po opakované návštěvě, ověřeno na vlastní kůži. Zažil jsem i koncerty pod Slezkoostravským hradem a u Výstaviště a změna prostředí je rozhodně to nejlepší, co Colours potkalo.
Fronty jsem nezažil, naštěstí
Jelikož jsem přijel ve středu později, tak mě kromě hodinového čekání na stanové městečko, což považuji za standard, větší fronty nepotkaly. Proto se k nim asi vyjadřovat nebudu, i když si dovedu představit, že lidé čekající na koncert v davu u vstupní brány, viz dřívější článek, museli být znechuceni. Snad se pořadatelé poučí.
Komercializace by si možná zasloužila i vlastní článek, přesto bych to shrnul asi následovně. Takto velké akce se bez sponzorů želbohu neobejdou. Přesto si myslím, že návštěvou festivalu a konkrétních stagí, které si sponzoři „přivlastňují“, nepodporujete přímo je, ale především festival samotný. Takže prostě nežerte na fesťáku Kostelecký párky, ale dejte si tam třeba langoš. Stejně tak kvůli pár dnům hudby nikdo nesmaže fakt, že ArcelorMittal je obrovský znečišťovatel, a že by se s tím něco mělo dělat.
Koho ale zajímá víc, může si víc přečíst třeba ZDE.
Colours of Ostrava – najdi si nové objevy
Jinak co se týče hudby, Colours mi opětovně potvrdily, že největší klenoty se skrývají ve vodách neznámých. I proto si mě nejvíc získal Speed caravan, kapela, jíž vévodil elektrifikovaný zvuk africké loutny, kterou Alžířan Mehdi Haddab zkrotil do bravurního rocku, říznutého i discem, funkem a především vycházející z původní berberské hudby.
Druhým takovým zářezem byli irští šílenci The Carny villains. Jejich pódiový cirkus vytvořil tolik pozitivní energie, že by to porazilo i Grumpy cat. Z headlinerů u mě vládla Justice. Je to moje srdcovka, kterou jsem chtěl dlouho slyšet, a jejich světelná show v kontrastu s minimalistickým vystupováním obou hudebníků byla famózní.
Velkým překvapením pro mě byli Midnight oil. Rockové legendy z Austrálie, které přijeli do ČR poprvé. Kromě hitu Beds are burning jsem od nich nic neznal a jejich poslech jsem si naplánoval jako pozérskou povinnost, abych mohl říct, že jsem je slyšel. Leč pánové mě překvapili a jejich vystoupení se vecpalo do mé osobní TOP 3.
Nemá smysl komentovat každé vystoupení, určitě ale ještě musím zmínit největší jméno festivalu, a to Imagine dragons. Nejsem žádnej popíkář, ale písničky jako Radioactive či Thunder jsem samozřejmě znal a věděl jsem, co čekat. A co jsem čekal, to jsem dostal. Vystoupení této „superkapely“ bylo precizní a v živém podání mělo svou sílu, ale skutečné poklady prostě ležely jinde. Přesto jsem velmi rád, že jsem je mohl slyšet.
Ale bylo to fajn a né že ne
Festival samotný provázelo až na drobné výjimky slunce. Pro nás spící ve stanovém městečku někdy až moc. Kdo někdy pod stanem spal, si dovede představit, jaké chvíle jsem nejen já zažíval od brzkých ranních hodin, pokud začalo sluníčko prát naplno. Závěr Colours ještě zkropil poctivý déšť, který zajistil, že jsem si na botách odvezl poctivou nálož bahna, ale aspoň byla paleta zážitků zase o něco širší.
Jinak pivo teklo, jídlo chutnalo, dorazil celý Facebook a Instagram – jmenovitě Dominik Feri, Láďa Zibura, Shopaholic Nicol, My Cooking Diary a další. Politický body na místě prý honili Horáček s Drahošem, přijel se samozřejmě natřásat i Babiš, takže kdo nedorazil, jakoby asi nebyl. Takže ještě že jsem tam byl 😉
Foto: © Colours of Ostrava, Facebook Dominika Feriho
