Teror pokračuje a Bughuul si vybírá krvavou daň v další rodině! Tentokrát u maminky se dvěma syny.
První Sinister docela ušel. Ve druhém filmu se jednak projevují všechny nešvary hororových pokračování (tzn. je to znovu totéž a už to není originální) a jednak je objektivně hůř zrežírován. Což je škoda, protože námět nepostrádá zajímavost (posedlý synek, chtějící umučit mámu i bratříčka a natočit si to). Ovšem scénář ten potenciálně zajímavý námět pořádně nevyužívá a obsahuje značnou dávku debilit, jako například:
- Vydírání „Chceme zabít tebe a celou tvou rodinu, ale neopovažuj se to někomu říct, jinak tě zabijeme.“
- Neironicky myšlené slovní spojení „Estetic observance of violence“
- Z tajemného vysílače v Norsku bylo 20 let vysíláno cosi tajemného a strašidelného, co zachycovali radioamatéři po celém světě, ale nikoho z nich za tu dobu nenapadlo, že by si to vysílání mohl nahrát, takže dnes nikdo nevěří, že to vysílání existovalo.
Za zmínku také stojí dost nevydařený casting, kdy strašidelné dětičky jsou spíš otravné a hlavní klaďas (se kterým se matka samozřejmě dá dohromady) se tváří od začátku do konce jako nebezpečný úchyl.
S procenty je to poněkud komplikované, protože film objektivně (i subjektivně) má daleko ke „sračce“, ale přitom je hrozně neoriginální, předvídatelný a lekací tím nejméně příjemným způsobem (víte, že za pár vteřin se ozve strašidelný hlasitý zvuk, on se ozve, a vy se leknete). Od 20. minuty se mi hrozně chtělo odejít z kina.
P.S: České titulky jsou místy dost mimo, což vrcholí větou „Pass the mashed potatoes“, která je přeložena „Podej mi špenát“.
