Uběhlo bezmála deset let od vydání prvního dílu veleúspěšné švédské trilogie s názvem Milénium. Takřka celý svět se pobláznil výpravným příběhem hackerky Lisbeth a neohroženého a komplikovaného novináře Mikaela.
První díl trilogie Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona se v prvním nákladu prodal v počtu šesti milionů výtisků, následující další náklady byly co do počtu prodaných knih zcela srovnatelné s tím prvním. Čím to, že klasicky napsaná kniha, která neobsahuje žádné experimenty ze strany spisovatele, dokonale poblázní celý svět?
Švédský novinář a spisovatel Stieg Larsson (1954-2004) se celý život zabýval sledováním extrémních skupin, angažoval se v boji proti rasismu a pravicovému extremismu a v devadesátých letech založil nadaci Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Mohlo by se zdát, že sám Stieg se stal předobrazem hlavního hrdiny své knihy, novináře Mikaela Blomkvista, ale není to tak. Jeho dlouholetá partnerka Eva Gabrielsson spojitosti mezi autorem a hlavní postavou popírá.
Každopádně Larssonova práce, zkušenosti a vědomosti v daném oboru daly vzniknout dílu, které i ti nejskeptičtější kritici hodnotí kladně. A nejen kladně. Larsson sice v prvním díle nepoužívá žádné objevné spisovatelské prostředky, děj popisuje prostě a jednoduše, při začtení se nebude čtenář zahlcen přehršlí metafor, ale co činí knihu poutavou, je dokonalé vykreslení postav a jejich charakterů.
Temnější a starší Pippi
Sám Stieg Larsson ke své knize uvedl, že se zamýšlel nad tím, jak by vypadala Pippi Dlouhá punčocha ve svých pětadvaceti letech. Uzavřená dívka s poruchou sociálního vnímání, mimořádně inteligentní v určitých oblastech, avšak naprosto nepoužitelná v praktickém životě, zkrátka dívka, která si neosvojila žádné sociální dovednosti. A Larsson svou Pippi pojmenoval Lisbeth Salanderová. Pětadvacetiletá asociální hackerka s temnou minulostí, absolutní špička ve svém oboru, vysoké matematické a logické IQ, avšak… nekomunikativní, uzavřená, svérázná.
A kohopak k ní? Čtyřicetiletý přitažlivý investigativní novinář, ochotný bojovat za pravdu, své názory a cíle a za spravedlnost se jeví jako ideální parťák. A máme dokonalou, nesourodou, leč bravurně doplňující se dvojici protagonistů. Nezbývá než rozpracovat děj.
To, jak bravurním způsobem vykresluje Larsson charakter a myšlenkové pochody hlavních postav, tvoří v knize jeden z nejcennějších aspektů. V prvním díle pátrá novinář za pomocí hackerky Lisbeth po čtyřicet let pohřešované dívce Harriet. Než se čtenář dobere k rozuzlení, projde si bez dechu spletitým klubkem událostí a zvratů, které mu nedají přestat číst. A tak se může stát, že se přistihnete, že s knihou trávíte dny i noci.
Motiv a název samotný může u čtenáře, který není uveden do obrazu, evokovat zdání volně neprodejného pornografického thrilleru, ale opak je pravdou, autor se maximálně spoléhá na čtenářovu představivost a vše líčí jen jemně, v náznacích. Ono v dnešní době, po odhalení kauzy Josefa Fritzla není tak těžké představit si sklepní mučírnu, v níž docházelo k brutálnímu mučení žen…
V celém příběhu se čtenář potýká se dvěma pohledy na situaci – s Lisbethiným a Mikaelovým. Lisbeth, jejíž minulost je temná a tajemná, neodpouští mužům, kteří se podílejí na mučení nevinných žen, mužům, kteří ženy nenávidí, bere jako své poslání tyto muže trestat, pokud možno osobně a bolestivě. Oproti ní stojí Mikael, svázaný svými principy a morálním kodexem, který rovněž usiluje o potrestání, avšak smírnější cestou.
První díl ve čtenáři zanechá tak hluboký dojem, že neodolá, a bleskově se pustí do čtení dalších dvou dílů trilogie, které do sebe zapadají jako díly skládanky. Genialita této skládanky spočívá v tom, že kterýkoliv díl tvoří samostatný celek s uceleným příběhem, ale všechny souvislosti čtenář pochopí až po zaklapnutí třetího dílu.
Ačkoli trilogie Milénium byla vydána až po smrti Stiega Larssona, stala se bezpochyby jedním z největších objevů tohoto století, a to jsme teprve na začátku. Podle kritiků tato trilogie dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru, který známe například od Agathy Christie, šíří a hloubkou svého záběru román spíše plasticky popisuje a rozmanitě a věrně vykresluje obraz současné společnosti.
Foto: Pixabay.com, Pexels.com
